Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Kultovní auta ČSSR

Zdroj:  www.kultovniauta.cz

LADA 1500

 

Technické údaje
Motor: čtyřdobý, čtyřválcový, objem 1452 cm³
Max. rychlost: 152 km/h, zrychlení: 19 s do rychlosti 100 km/h
Spotřeba: 7,8 litů na 100 km při rychlosti 90 km/h
Výkon: 55,2 kW při 5600 ot./min
Rozměry: délka 4116 mm, šířka – 1611 mm, výška 1446 mm, rozvor – 2424 mm
Hmotnost: pohotovostní – 1030 kg, celkévá – 1430 kg

 

SLOVANSKÁ bohyně

 

V 60. letech pociťovali lidé v Sovětském svazu, jak jim chybí moderní automobil střední třídy, který by vyhovoval jak prominentům režimu, tak obyčejným lidem. Reakcí na tuto potřebu měl být právě vůz Lada.

Motorismus v zemích východního bloku měl dosti omezené možnosti rozvoje. V průmyslu byly daleko důležitější oblasti než výroba aut. Důraz byl kladen na produkci tanků, letadel a zbraní. Navíc si dominantní pozici ve výrobě automobilů ponechal Sovětský svaz a ostatním zemím „přenechal“ jiné, méně prestižní oblasti. CV Československu jsme např. mohli vyrábět jednostopá vozidla, v Polsku se zase měli soustředit na výrobu tanků. Všechny pokusy o vývoj nových automobilů v jiných zemích byly v Sovětském svazu brány s rezervou nebo byly dokonce blokovány. Podle mezinárodních úmluv východního bloku to byl Sovětský svaz, kdo měl dodávat do socialistických zemí moderní auta. Neboť jediná ideologicky přijatelná technická myšlenka musela přece pocházet od „velkého přítele bratrských národů“. Nabídka mocného souseda však nebyla příliš široká. Auta nižší třídy se vyráběla na Ukrajině a prodávala se především v Sovětském svazu – byl to Záporožec. Teoreticky měl vůz uspokojit potřeby průměrného „Ivana“. Vyšší třídou mezi sovětskými auty byl Moskvič a roli limuzíny hrála Volha. Navzdory tomu, že továrny pracovaly na nejvyšší možné obrátky, nestíhaly vyrobit dostatečné množství aut. Málokterý ze zmíněných vozů (snad s výjimkou hlučného Záporožce) byl v prodeji v dostačujícím množství. Nakonec si sovětská vláda uvědomila, že na motoristickém trhu chybí moderní auto pro střední třídu, které by uspokojilo potřebu pracovníků státních podniků, institucí i soukromých zákazníků.

Zrození nového auta
Kremelští úředníci si byli vědomi toho, že nový vůz nemá šanci být vyroben v již stávajících automobilkách, které byly zcela vytížené. Rozhodl se vybudovat novou továrnu. Podmínkou zahájení investice měla být záruka, že nový sovětský vůz dobude západoevropský trh. Taková výzva nedávala sovětským inženýrům spát. Problém spočíval v tom, že v dějinách sovětského motorismu se zatím nemohli pochlubit mnoha vozidly, která by byla originální. Většina aut vyráběných v SSSR se totiž inspirovala vozy evropskými nebo americkými. Výzva to byla o to větší, že záměrem nebylo jen vyrobit nové moderní auto, ale mít s ním úspěch v západních zemích, mimo východní blok (o ten si starosti nikdo nedělal, neboť se spokojil s čímkoli, co mělo motor a samo jezdilo). Bylo rozhodnuto, že základem nového projektu musí být licence renomovaného západního výrobce, kterou sovětští inženýři rozvinou. Téměř bez váhání byla zvolená italská firma Fiat, která již se socialistickými zeměmi spolupracovala (např. s Polskem). Dohoda byla uzavřena v roce 1966.


Fiat v sovětském obleku
Nebylo snadné se rozhodnout, který automobil z bohaté nabídky Italů vybrat. O rok dříve již varšavská automobilka FSO podepsala dohodu o výrobě Fiata 125p. Poláci však modernizovali jen karosérii a podvozek a motor převzali ze staršího modelu Fiatu 1300/1500. Sovětský svaz si z prestižních důvodů nemohl dovolit výrobu stejného typu vozu. Jejich auto muselo být technicky dokonalejší. Výběr proto padl na Fiat 124. 15. srpna 1966, tedy tři měsíce od začátku jednání s italskou stranou, byla podepsána licenční smlouva. Dohoda byla natolik výhodná pro SSSR, že sovětští konstruktéři mohli dokonce zasahovat do projektu Fiata. Italští inženýři museli zmodernizovat motor Fiata 124 tak, aby byl odolnější. Pozemky pro stavbu obrovského podniku byly vybrány nedaleko města Togliatti na břehu řeky Volhy. Byl to VAZ (Volžský automobilový závod). Měl stanovit nové standardy rychlosti výroby aut v rámci východního bloku. V roce 1967 byla zahájena výstavba výrobních hal. Sovětští inženýři došli k závěru, že auto, které vzniklo ve Středomoří, bude nutné přizpůsobit ruským klimatickým a silničním podmínkám. Proto zpevnili karosérii, zvětšili rozchod podvozku a celkově ho zmodernizovali, aby byl odolnější při jízdě po nekvalitních silnicích i mimo silnice. 19. dubna 1970 bylo na hlavním prostranství Volžského závodu za přítomnosti stranických představitelů a pozvaných hostů představeno prvních šest prototypů auta. Vůz byl nazván Lada podle slovanské bohyně, někdy ztotožňované s Vesnou, která – jak její jméno napovídá – byla bohyní ladnosti, krásy a lásky. Auto bylo označeno VAZ 2101 a bylo také nazýváno Žiguli (pod takovým názvem bylo zpočátku prezentováno i u nás). Ve stejném měsíci závod zahájil sériovou výrobu.

Lada – vůz téměř sportovní
Ve stejné době, kdy se na sovětských silnicích objevily první lady, začali inženýři v Togliatti (do r. 1964 Stavropol´) zlepšovat a modernizovat projekt vozu. V roce 1974 představili nový model 2103. Omládlý žiguli měl vpředu dvojité světlomety, velká světla vzadu a lišty po bocích karoserie. Na přístrojové desce se objevila celá řada nových spínačů a indikátorů, které vypovídaly o vyšší třídě a sportovním charakteru auta. Nejdůležitější však byla změna jednotky pohonu. Pod kapotou modelu 2103 byl instalován silnější motor o objemu 1500cm3 (v předchozím modelu to byl jen 1200). Zrychlení na 100 km/h se proto ve srovnání s modelem 2102, který dosahoval hodnoty 25 sekund, snížilo na pouhých 19 sekund. Po výměně motoru na výkonnější došli konstruktéři k závěru, že bude nutné adaptovat také brzdovou soustavu. Používali k tomu četná zajímavá, ale dosti zastaralá technická řešení. Zatímco jedna skupina inženýrů pracovala na modernizaci auta, další ve zběsilém tempu rozšiřovali stávající automobilku. V roce 1973 byl Volžský automobilový závod vyznamenán jedním z nejdůležitějších vyznamenání – Řádem Rudé hvězdy. V tomtéž roce vznikla první síť autoservisů. To vše svědčilo o neobyčejně rychlém technologickém pokroku. Rychlost výroby nových vozů byla také neobyčejná – každých 22 sekund sjížděla z výrobních pásů nová lada.

Auto stále ve výrobě?
Rusové sice svá auta modernizovali, ale po mnoho let byla založena na konstrukci vozu Fiat 124. Poslední generací klasické Lady byl model 2107 z 80. let, známý také jako Lada Nova, který byl postupně vytlačován autem s novou konstrukcí nazvaným Samara. Mnozí milovníci a znalci aut tvrdí, že italsko-sovětská konstrukce je nenahraditelná. Další menší podniky SSSR také vyráběly klasické vozy Lada s pohonem na zadní kola. Říká se dokonce, že kdesi v dalekém Rusku se dodnes vyrábějí modely 2101 a 2103. Jejich cena údajně činí 2500 USD. K nám se však tyto vozy zatím nedostaly.