Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Kultovní auta ČSSR

Zdroj:  www.kultovniauta.cz

FIAT 126p

 

Technické údaje
Motor: benzinový, řadový dvouválec, čtyřdobý, o obsahu 594 cm³
Max. rychlost: 105 km/h, zrychlení na 100 km/h za 50 sekund
Spotřeba: 6-7 l/100 km
Výkon: 17 kW/23k
Hmotnost: pohotovostní – 580 kg, užitečná – 320 (čtyři osoby + 40 kg)
Rozměry: délka – 3054 mm, šířka 1377 mm, výška – 1335 mm, rozvor náprav – 1840 mm

 

„MALEJ, ale šikovném…“

 

Fiat 126p neboli „maluch“ byl automobil, který Poláci dobře znali. Nejen proto, že se v Polsku vyráběl, ale především proto, že byl k mání.

Dnes, kdy se v autosalonech bez problémů dá koupit vůz jakékoliv značky a slušné ojeté auto lze v bazaru pořídit už za několik desítek tisíc, si člověk jen těžko dovede představit, že před 30 lety byl největším snem mnoha polských řidičů právě tento malý, dvouválcový vůz, a že auta z druhé ruky byla mnohem dražší než ta, která zrovna vyjela z továrny. Bylo to prostě proto, že nová auta se zkrátka normálně koupit nedala.

Topolino – italský děda „maluch“
Vedení italské automobilky Fiat už dávno přišlo na to, že klíčem k úspěchu je výroba levných automobilů. Levná přitom měla být nejen jejich výroba, ale i provoz. Na jednom exempláři sesice dalo vydělat méně, než když se prodala drahá limuzína, tento nepoměr však snadno vyvážila kvantita. O levné vozy byl totiž daleko větší zájem. První exempláře Fiata 500 Topolino, prapředka polského „malucha“, vznikly ještě před 2. světovou válkou, v roce 1936. Oficiálně byl vůz uveden do prodeje o rok později. Topolino (italská název pro myšku nebo Myšáka Mickeyho) byl jedním z nejmenších automobilů v Evropě. Stál tehdy 8900 lir, což by v přepočtu na dnešní peníze vyšlo zhruba na 7000 eur. Cena nebyla nijak přemrštěná, vezmeme-li v úvahu, že do dvacátých let minulého století byla motorová vozidla určena především pro aristokraty a průmyslníky. Řemeslníci a dělníci si mohli vlastní automobil, který byl považován za známku luxusu, dovolit jen zřídka. Ale ve 30. letech už byly automobily dostupnější. Zvlášť ty malé.

Topolino vypadalo jako miniatura normálního automobilu. Byl vybaven vodou chlazeným čtyřválcovým motorem o obsahu pouhých 569 cm³, který se nacházel vpředu. Čtyřstupňová převodovka převáděla pohon na zadní kola. Topolino nepatřil k rychlým vozům. Na rovině dosahoval maximální rychlosti 85 km/h. Jako správné malé, městské autíčko mělo i nízkou spotřebu – „pětistovka“ spalovala pouze 6 litrů benzinu na 100 km. V Itálii se auto velice rychle stalo hitem. Bohužel, brzy nato propukla 2. světová válka a ta zkřížila plány, které si automobilka Fiat s Topolinem dělala. Evropané přestali uvažovat o nákupech osobních vozů a objednávky italské armády s malým Topolinem nepočítaly. Situaci se trochu zlepšila po válce, kdy zájem o Topolina opět trochu vzrostl. Nicméně ve válkou zdecimované Evropě si jen málokdo mohl dovolit nový vůz. Přesto Fiat Topolina z nabídky nestáhl a koncem 40. let svůj nejmenší model dokonce částečně modernizoval. Výroba Topolina definitivně skončila v roce 1955- Z výrobních linek turínského závodu sjelo více než půl milionu malých „myšek“ a nikdo nepředpokládal, že se skutečné revoluci ve Fabrica Italioana Automobile Torino teprve dojde.

Druhý příchod „pětistovky“
Bezprostředním nástupcem modelu Topolino byl Fiat 600 z roku 1955. Byla to zcela nová konstrukce, která toho s technicky zastaralým Topolinem neměla moc společného. Nová „šestistovka“ byla především prvním fiatem, který měl motor umístěný vzadu. Automobil byl rychlejší, pohodlnější a mnohem modernější než Topolino. Začal se skvěle prodávat a cena 590 tisíc lir ( dnes by to v přepočtu bylo asi 6700 eur) nebyla nadsazená. Vedení Fiatu nicméně neusnulo na vavřínech a stále hledalo něco nového. Něco, co by Italům mohlo nahradit populární skútry a motocykly. Už 10 let po válce, kdy si stále více lidí mohlo dovolit koupi vlastního vozu, si vedení závodu uvědomilo, že vyhraje ten, kdo nabídne nejnižší cenu za výrobek nejvyšší kvality. Napadlo je, že vytvoří malý automobil, jednodušší a levnější než Fiat 600. Jeho mladším bratrem se stal Fiat 500 Topolin – a právě tento vůz byl trefou do černého.

Když v roce 1957 první exemplář uzřel světlo světa, Italové se do něj okamžitě zbláznili. Móda mít „pětistovku“ se rychle rozšířila po celé Evropě. Fiat 500 milovali všichni – ti, pro které to bylo první auto, i ti, kterým v garáži stály jaguáry a nejnovější mercedesy. „Pětistovkou“ jezdily filmové hvězdy, politici, umělci, ženy i studenti – doslova všichni. V čem spočíval jeho fenomén? To nikdo neví. Kromě mnoha plusů, jako například ekonomičnost nebo stahovací střecha, měli i hodně chyb – uživatelé je ale podle všecho přehlíželi. Protože Fiat 500 byl prostě moderní, a méda před užitkovou hodnotou často přivírá oči.

Vzor „malucha“
Právě tento vůz byl předlohou pro Malého polského fiata. „Maluch“ toho má ve skutečnosti s kultovní „pětistovkou“ společného víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Vždyť byl v podstatě jen její  modernizovanou verzí. Vezměme například malý, vzduchem chlazený dvouválec. Už na první pohled připomíná ten z Fiatu 126p, jen jeho obsah je menší, což jde zase ruku v ruce s výkonem. Nicméně díky jeho jednoduchosti byl také prakticky bezporuchový. Konstruktéři z automobilky v Turíně čas od času zaváděli do „pětistovky“ nějaké nové prvky, v podstatě však šlo o změny spíše kosmetického rázu. V rovce 1965 například změnili směr otvírání dveří. Od té doby se Fiat 500 otvíral jako dnešní automobily.

„Pětistovka“ byla tak populární a velice dobře hodnocený vůz, že když v roce 1972 automobilka Fiat uvedla na trh její novou variantu, výroba „pětistovky“ pokračovala dál. Kolik exemplářů jezdí dodnes po ulicích, není známo. Jedno je však jisté – Fiat 500 ve druhém vydání se stal jednou z největších legend evropského automobilového průmyslu. Dědicem této legendy je nový Fiat 500 vyráběný v polském městě Tychy. Kromě vnějších tvarů toho však se svým pravzorem nemá příliš společného. Ale určitě si získá srdce mnoha uživatelů. Stačí však jen design na to, aby se auto stalo kultovním?

„Maluch“
Ačkoliv se na konci 60. let Fiat 500 stále ještě dobře prodával, Italové začali vážně uvažovat o zevrubnější modernizaci svého miláčka. Rozběhly se práce na novém dítěti automobilky Fiat,které bylo označeno číslem 126. Nikdo neměl v úmyslu měnit hlavní technické parametry, které se doposud výtečně osvědčily. U nového vozu se zvětšil obsah motoru na 594 cm³, což přirozeně zvýšilo i jeho výkon z 18 na 23 k. K převodovce se přidala synchronizace. Zbytek pohonné jednotky zůstal prakticky beze změn.

Největší změnou prošla ovšem karoserie. Hranaté tvary a vysoká okna patřily mezi charakteristické prvky raných 70. let. První zkušební série 100 exemplářů vyjela z italských závodů Cassino v září roku 1972. Oficiální prezentace se konala o dva měsíce později na autosalonu v Turíně. Polská premiéra se odehrála o něco později. Fiat 126 byl Polákům oficiálně představen v listopadu roku 1972 na varšavském náměstí Plac Defilad. Byl tam prezentován jako moderní vůz, který měl brzy změnit ráz polských silnic.

„p“ znamená polský
V 60. letech Polsko několikrát usilovalo o zahájení výroby rodinného automobilu. Nezájem tehdejší vlády a nedostatek peněz na konstrukci, testování a následnou výrobu však tyto pokusy odsouvaly na neurčito. Brzy bylo jasné, že touhy Poláků po vlastním automobilu nebudou hned tak vyslyšeny. Socialistická vláda se navíc na automobilky dívala skrz prsty – podle jejího názoru byl automobil v soukromých rukách zbytečný luxus. Naštěstí byli mezi vedoucími straníky i tací, kteří automobilovému průmyslu fandili a rozuměli i potřebám řadových občanů.

Zahájení výroby Fiatu 125p bylo  proto vnímáno jako obrovský úspěch. Jeho problémem byl nicméně fakt, že nebyl běžně dostupný. Velký fiat se dal získat pouze za kupony, jinak směřoval především do státních institucí a samozřejmě do rukou stranických funkcionářů. Začátkem 70. let tedy vznikl nápad, aby Poláci koupili licenci na další automobil. Tentokrát to mělo být malé ekonomické auto, které mělo konečně zrealizovat představu, s níž se nedokázala vypořádat Syrena – zmotorizovat celé Polsko. Nejprve padla volba na moderní Fiat 127, jenž získal prestižní titul „Automobil roku 1972“. Zakoupením této licence však bylo velmi drahé, a tak automobilka Fiat nabídla Polákům konstrukci, která byla o 30% levnější.

29. října roku 1971 podepsali představitelé polského motorového svazu Polmot s italským Fiatem smlouvu o technické spolupráci a licenci. Ve smlouvě stálo, že se v Polsku začne vyrábět nástupce Fiatu 500, který měl být naprosto stejný jako vůz, jenž se vyráběl v automobilce Cassino v Itálii. Poláci měli od Italů obdržet technickou dokumentaci a stroje, ze které měli později platit tím, že budou na italský trh dodávat polské fiaty.

Přípravy výroby se rozběhly naplno a necelý půlrok od první oficiální prezentace Fiatu 126 vyjel ze závodu FSM (Fabrika Samochodów Matolitrazowych) v Bielsku-Bialé první „maluch“ s označením 126p, což znamenalo, že fiat je polský. Exemplář z 6. června 1973 složený výhradně z italských dílů byl předzvěstí revolučních změn, ke kterým mělo v polském automobilovém průmyslu dojít. Pan Kowalski (takový polský pan Novák) měl konečně svůj vlastní vůz!