Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Historie vozů Opel aneb vše začalo s Lutzmannem


(Bylo jicpět…)

Bratři Opelové, synové Adama Opela, zakladatele dnešní automobilky Opel, byli v předvečer Ženevského autosalonu, v roce 2008,  uvedeni do mimořádně prestižní „Evropské automobilové síně slávy“. Bratrů Opelů bylo pět – a všichni se svým způsobem zasloužili o vznik a rozvoj jedné z nejvýznamnějších evropských automobilek.

Adam Opel (1837 – 1895) založil v roce 1862 podnik na výrobu šicích strojů, k nimž od roku 1887 přibyla i jízdní kola. A manželkou Sophií měl celkem pět synů, kteří strojírenskou továrnu v Rüsselsheimu u německého Frankfurtu nad Mohanem postupně proměnili v moderní automobilku. Nejstarší z pětice bratrů, Carl (1869 – 1927), stál u počátku výroby jízdních kol, jejichž vzorky přivezl z Anglie. Stejně jako jeho mladší bratři, byl i Carl zdatným sportovcem a zvítězil v desítkách cyklistických závodů.

Druhorozený Wilhelm (1871 – 1948) absolvoval techniku a už před první světovou válkou cestoval do USA, kde se seznamoval s moderními metodami průmyslové výroby. Počátkem dvacátých let, v době poznamenané v Německu prudkou inflací, dokázal prostředky získané exportem vozů Opel výhodně investovat do nákupu amerických strojů potřebných k zavedení sériové výroby automobilů. Opel se tak stal v roce 1924 první německou automobilkou, jež vyráběla lidové vozy Laubfrosch (Rosnička) na běžícím pásu.

Třetí v pořadí, Heinrich (1873 – 1928), se po otcově smrti podílel na vedení rodinného podniku a na jeho proměně v moderní automobilku. Mimo to proslul také jako chovatel dostihových koní.

Čtvrtý Opelův syn Fritz (1875 – 1938) spolu s Wilhelmem zorganizoval na přelomu let 1898 a 1899 převzetí automobilové firmy Lutzmann a zavedení výroby prvních „kočárů bez koní“  Opel Lutzmann v Rüsselsheimu. Fritz a Wilhelm také záhy rozpoznali, že archaické Lutzmannovy stroje nemají budoucnost. V roce 1901 proto navázali spolupráci s francouzskou firmou Darracq a o rok později uvedli na trh i automobil Opel vlastní konstrukce.

Pátý Adamův syn Ludwig (1880 – 1916) proslavil značku Opel desítkami vítězství v cyklistických kláních a v sezoně 1898 také titulem vicemistra světa v cyklistickém sprintu. Vystudoval práva, vedl berlínskou pobočku firmy Opel a poté přešel do vedení mateřské společnosti v Rüsselsheimu. Během první světové války byl Ludwig Opel jako nadporučík dragounského pluku odvelen na východní frontu, kde v polovině dubna 1916 padl.

Wilhelm a Heinrich byli v březnu 1917 povýšeni do šlechtického stavu, jejich starší bratr Carl se téže pocty dočkal v polovině ledna 1918 a stejně jako oni tehdy své pojmenování rozšířil na „von“ Opel. Carl zemřel v únoru 1927, o rok a čtvrt později jej na onen svět následoval i Heinrich. Wilhelm von Opel a jeho bratr Fritz v té době už jednali o prodeji rodinného podniku amerického koncernu General Motors. Podle smlouvy podepsané v polovině března 1929 odkoupil koncern GM nejprve 8O % a v další fázi zbývajících 20 % akcií automobilky, čímž zajistili její budoucnost a další rozvoj, k němuž Opelově rodině scházel potřebný kapitál.

Smlouvu s General Motors coby prodávající podepsali Wilhelm von Opel, jeho bratr Fritz Opel a také Wilhelmův syn Fritz von Opel (1899 – 1971). Ten se o necelý rok dříve, v květnu 1928, proslavil tím, že s aerodynamickým vozem Opel RAK 2 poháněným raketami na tuhé palivo dosáhl na berlínském Avusu rychlosti 230 km/h. Fritz von Opel, jenž si vysloužil přezdívku „Raketový Fritz“, bývá někdy omylem zaměňován se svým strýcem Fritzem, jemuž před příjmením scházelo šlechtické „von“.

Připomeňme, že do Evropské automobilové síně slávy, založené na přelomu tisíciletí, bylo od roku 2001 uvedeno celkem sedmačtyřicet mužů, jejichž portréty najdeme v centrální hale ženevského výstaviště Palexpo. Není bez zajímavostí, že v Americké automobilové síni slávy, do níž byly za uplynulá čtyři desetiletí uvedeny více než dvě stovky osobností a jež od roku 1997 sídlí v Dearbornu (Michigon), mají Carl, Wilhelm, Henrich, Fritz a Ludwig Opelové své čestné místo už deset let.

VŠE ZAČALO S LUTZMANNEM

Během své dlouhé existence vyvinula společnost Opel řadu modelů, které si získaly respekt a uznání celé automobilového světa. Po úplně prvním automobilu, jehož oficiální název zněl „Opel Patent Motor Car, System Lutzmann“ z roku 1899 následoval ještě v roce 1902 licenční model francouzské značky Darracq a pak už na podzim roku 1902 přišel první Opel skutečně vlastní konstrukce.

(Pierre Alexandre Darracq (10. listopad u 1855 , Bordeaux – 1931 , Monte Carlo ) byl francouzský podnikatel a průkopník automobilismu. ...)

Opel 10/12 PS byl poháněný výjimečně výkonným dvouválcovým motorem vlastní konstrukce Opel. Ze zdvihového objemu 1,9 l dával tento motor výkon 12 koňských sil při 1200 otáčkách za minutu.

Motor měl tzv. příčné plnění a samočinné olejové čerpadlo, rozprašovací karburátor, akumulátorové zapalování a vertikální voštinový chladič – to vše na začátku 20. století představovalo vrchol technického pokroku.

Dalším pozoruhodným detailem vozů Opel byl pohon kol zadní nápravy hřídelem, který byl použitý už u licenčního vozu Darracq. Většina ostatních výrobců té doby používala sice jednodušší, ale mnohem méně spolehlivý i trvanlivý řetězový převod, který byl také mnohem náročnější na údržbu.

V roce 1903 sesadili konstruktéři automobilky Opel dvě po párech odlévané dvojice válců nad jednu průběžnou klikovou hřídel - tak vznikl první čtyřválcový motor Opel o výkonu 20/22 koňských sil.

 

LEGENDÁRNÍ „DOKTORWAGEN“ A ZÁVODNÍ VŮZ GRAND PRIX

Začátkem roku 1909 Opel nabídl širokým vrstvám zákazníkům relativně levný automobil: Legendární „Doktorwagen“ (Opel 4/8 PS) se začal prodávat za 3950 marek, což byla asi polovina ceny, za kterou se tehdy prodávaly luxusní vozy. Častými zákazníky byli venkovští lékaři, kteří si při svých poutích za pacienty tehdejšími cestami – necestami nemohli vynachválit jeho robustní konstrukci a spolehlivost.

V roce 1913 přišli konstruktéři motorů Opel s převratným systémem čtyřventilového rozvodu. Nový čtyřválcový motor se šestnácti ventily byl v této sezoně nasazený do závodů automobilů Grand Prix.

O plnění i vyprazdňování každého válce se starala dvojice sacích a výfukových kanálů, ovládaná pomocí vahadel vačkovou hřídelí v hlavě válců. Hlavová vačková hřídel byla poháněná svislou hřídelí přímo od kliky motoru.

V souladu s tehdejšími předpisy pro vozy třídy Grand Prix měl tento motor objem čtyři litry. V roce 1914 došlo ke zvětšení jeho zdvihového objemu až na 4,5 l, výkon motoru tak vzrostl na hodnotu 81 kW (110 k).

V tomtéž roce se v Rüsselsheimu začal vyrábět vůbec největší motor v historii automobilky: Agregát o objemu 12,3 l mohutného výkonu 191 kW (260 k) byl určený pro závodní a rekordní vozy.

Stejně, jako „Doktorwagen“, měl i model Opel 5/12 PS „Püppchen“, uvedený v roce 1914, velký úspěch u zákazníků a zasloužil se o rychlý rozvoj automobilky Opel. V témže roce se Opel stal největším německým výrobcem automobilů.

 

PRVNÍ MONTÁŽNÍ LINKA

Začátkem dvacátých let začal Opel jako první německý výrobce se skutečně sériovou výrobou automobilů na montážní lince. Prvním masově produkovaným modelem se stal malý model 4/12 PS.

Otevřený dvousedadlový vůz Rosnička“, který získal své jméno díky jednotnému zelenému nátěru a v té době nezvyklému odpružení kol, byla do sériové výroby zavedený v roce 1924.

Zpočátku museli zájemci za tento model zaplatit přes 4500 marek. Vysoký zájem zákazníků a progresivní výrobní metody dovolily postupně snižovat jeho cenu, až se dostala pod magickou hranici 2000 marek.

V roce 1930 se tento model prodával za pouhých 1990 marek. Poprvé v historii automobilky Opel se produkce jednoho modelu vyšplhala přes hranici 100 000 vozů. Celkem bylo v letech 1924 až 1931 vyrobeno 119 484 „Rosniček“ s nejrůznějšími druhy karoserií.

 

OPEL PŘICHYSTAL „SVATBU“

V roce 1935 se rozběhla výroba legendárních modelů Opel Olympia, prvních německých sériově vyráběných automobilů s celokovovou samonosnou karoserií a rámem. Do roku 1940 se vyrobilo celkem 168 875 těchto vozů.

Konstrukce vozu vycházela z patentu společnosti Opel z roku 1934. Opel Olympia měl nízkou hmotnost, jeho karoserie poskytovala velmi dobrou ochranu v případě havárie a byla i dobře aerodynamicky řešená.

Konstrukční koncept Opelu Olympia umožnil zavedení nových výrobních metod a technologií, které se dodnes ve výrobě automobilů běžně používají. To je hlavní důvod, proč je Opel Olympia označovaný za jeden z nejvýznamnějších vozů v historii výroby automobilů.

Nový koncept umožnil oddělenou výrobu karoserie a podvozku, se všemi obvyklými komponenty – motorem, převodovým ústrojím a nápravami. Dělníci na montážní lince pak obě části mnohem jednodušeji a rychleji spojili během tzv. svatby.

V roce 1936 vyjíždí z bran rüsselsheimského závodu nový Opel Kadett, který rovněž využívá této pokrokové metody spojení karoserie s podvozkem.

O pohon tohoto úspěšného modelu se staral řadový čtyřválec o objemu 1,1 l. Jeho 23 koňských sil stačilo 757 kg těžkému vozu k dosažení rychlosti 98 km/h.

Do roku 1940 prodali obchodníci s automobily Opel 107 608 těchto vozů. Opel rozšířil svoji nabídku o dva luxusní vozy Super 6 a Admiral, poháněné šestiválcovými motory.

V roce 1938 byl model Super 6 vystřídán novým Opelem Kapitän, který pokračoval v úspěšně započatém tažení šestiválcových Opelů automobilovým trhem.

 

POVÁLEČNÁ KONSTRUKCE

V březnu 1953 Opel představil svůj první poválečný vůz – model Olympia Rekord. Tento vůz, který se rychle stal prodejním šlágrem, měl prostornou karoserii a dosahoval rychlosti 122 km/h.

S přepracovaným modelem Kapitän, který vyjel jenom o několik měsíců po modelu Opel Rekord, automobilka Opel opět nabídla kvalitní vůz luxusní třídy.

Dne 9. listopadu roku 1956 se u Opelů slavilo: Z bran závodu vyjel dvoumiliontý vůz, vyrobený od zahájení produkce automobilů v roce 1899. Při této příležitosti byl na trh uvedený model Kapitän ve speciálním barevném provedení se zlatými doplňky

 

OPEL GT: „JENOM LÉTÁNÍ JE PŘÍJEMNĚJŠÍ“

Návštěvníci německého autosalonu IAA v roce 1965 nemohli uvěřit svým očím: Přímo uprostřed stánku automobilky Opel zářilo nádherné dvoumístné kupé Experimental GT, které vůbec nevypadalo na to, že je dílem evropského výrobce populárních rodinných vozů.

Na nekonečné dotazy, zda se tento vůz dostane do sériové výroby, mluvčí automobilky Opel jasně odpovídali:
„Ne, prototyp Experimental GT je pro nás pouze vysoce výkonným zkušebním vzorkem, na kterém si ověřujeme některé konstrukce a prvky. Na zkušebním okruhu Opelu v Dudenhofenu například na prototypu Experimental GT testujeme chování motorů a zavěšení při velmi vysokých rychlostech.“

Uplynuly však pouhé tři roky a na autosalonu IAA 1968 se opět objevil model GT, tentokrát však už dotažený do stádia připraveného pro zavedení do sériové výroby. Dokončení vývoje a testování modelu GT trvalo pouhé tři roky, což byla mimořádně krátká doba.

Na krátkém vývoji se pozitivně projevily zkušenosti Opelu s tzv. modulární montáží. Celá podvozková platforma a zadní tuhá náprava s Panhardskou tyčí a podélnými vodicími rameny, odpérovaná vinutými pružinami, pocházely z modelu Kadett B, stejně jako přední náprava s příčným listovým perem.

Zákazníci mohli volit ze dvou motorů: Čtyřválce 1,1 l o výkonu 60 koňských sil, pocházejícího z modelové řady Kadett, a většího čtyřválce 1,9 l o výkonu 90 koňských sil z modelu Rekord.

Při uvedení modelu Opel GT se nenechali zahanbit ani kreativní pracovníci, kteří měli na starosti reklamní kampaň. Nový model uváděl slogan „Jenom létání je příjemnější“ a velmi pozitivně byly přijaty i plakáty a celostránkové inzeráty, na kterých bylo vytištěno:
„Whoooaamm! Whoooaammmm!! Rrrrrrrrrrrooooooooooooooooooooooooorrrrrrrrrr!!!! To je zvuk Opelu GT!“

Skvělé jízdní vlastnosti Opelu GT jej dostaly opět do středu pozornosti motoristů celého světa. Také konstruktéři Opelu si zvolili model GT pro zabudování vznětového motoru, když připravovali rekordní vytrvalostní jízdu.

Na rychlostní dráze testovacího okruhu v Dudenhofenu překonal Opel GT poháněný novým vznětovým motorem, určeným pro model Rekord, dva světové a celkem čtrnáct mezinárodních rekordů!

Opel GT se zasloužil ještě o jednu senzaci – to když se o dva roky dříve objevil na závodním okruhu Hockenheim Opel GT poháněný elektrickou energií, který během náročných testů ustavil šest nových světových rekordů.

V sedmdesátých letech Opel určoval uvedením modelu Ascona standardy celé střední automobilové třídě. Tento model úspěšně pokračoval v tradici sportovních modelů Opel.

 

NOVÉ MODELY PRO NOVÉ PODMÍNKY

Konce sedmdesátých let poznamenala první ropná krize a výrazná změna požadavků zákazníků na jejich nové vozy. Opel na tyto trendy zareagoval uvedením celé nové modelové škály, charakteristické především použitím výkonných a zároveň velmi hospodárných motorů.

Ještě před koncem sedmdesátých let představil Opel model Rekord E. Díky své výborně aerodynamicky řešené karoserii byl oblíbený zejména u zákazníků, kteří od svého vozu vyžadovali nízkou spotřebu paliva.

Následující modely Senator a Monza stanovily novou laťku třídě luxusních vozů. Kromě jiného tyto modely naznačily cestu, kterou se budou v příštích letech ubírat designéři automobilky Opel.

V roce 1986 byl úspěšný Opel Rekord vystřídán modelem Omega. Tento progresivně stylizovaný sedan vynikal hospodárným provozem. Hodnota koeficientu odporu vzduchu 0,28 dělala z nového modelu jeden z nejlépe aerodynamicky řešených sériově vyráběných sedanů světa. Na hospodárném provozu Omegy mělo výrazný podíl i sofistikované vstřikování paliva.

Novým modelem byli nadšeni jak zákazníci, tak nároční motorističtí novináři, kteří ji přisoudili prestižní titul
„Vůz roku“. V roce udělala Ascona místo novému modelu Vectra a v roce 1990 navázala atraktivní Calibra na skvělou tradici automobilky Opel ve výrobě vozů kupé. Calibra se rychle stala králem celého svého segmentu.

Začátkem devadesátých let došlo v automobilce Opel ještě k mnoha významným událostem. Po 55 letech výroby, během kterých se prodalo více než 11 milionů vozů, byla v roce 1991 ukončena výroba řady Kadett.

Na startu už byla připravená Astra a Opel se stal prvním německým velkým výrobcem automobilů, který postavil vlastní off-road model, jako protiváhu Japonským modelům.

Frontera se stala okamžitě leaderem trhu a spolu s modelem Monterey a plnopohonovým Campem dopomohla Opelu k pozici největšího evropského producenta off-road vozů.

 

INOVACE A NÁVRATY

V roce svého velkého jubilea přichází Opel s širokou škálou mimořádně zajímavých modelů. Modelová škála začíná u nesmírně populární Corsy, pokračuje přes Tigru, Astru, Vectru a Omegu, nechybí oblíbené verze kombi Caravan.

Na jaře 1999 obohatil nabídku kompaktní velkoprostorový model Zafira, který zcela přehodnocuje dosavadní standardy ovladatelnosti a variability interiéru vozů této třídy.

Modelovou nabídku automobilky Opel doplňují vozy životního stylu Astra Cabrio, Frontera a Monterey. Uvedením modelů Arena a Movano se Opel úspěšně vrací k tradici výroby užitkových vozů. V tomto segmentu slavil Opel největší úspěchy v sedmdesátých letech se svým modelem Blitz.

 

BEZPEČNOST A HOSPODÁRNOST

Vedle neustálého zlepšování výkonových parametrů, hospodárnosti a snižování škodlivin ve výfukových plynech se konstruktéři automobilky Opel soustředí i na bezpečnost jejich vozů.

I na tomto poli je Opel průkopníkem. Od roku 1995 jsou všechny modely Opel vybavované velkoobjemovými airbagy pro řidiče a spolujezdce.

Součástí bezpečnostní výbavy modelů Opel Astra je systém PRS (Pedal Release System), který uvolněním pedálů z jejich zavěšení výrazně snižuje riziko poranění nohou řidiče při čelním nárazu. Bezpečnost vozů Opel zvyšuje i protiblokovací systém brzd ABS, hybridní boční airbagy, zabudované do boků předních opěradel a pyrotechnické předpínače bezpečnostních pásů. V řadě modelů jsou tyto prvky součástí standardní výbavy.

Dalším cílem konstruktérů je neustále snižování škodlivin ve výfukových plynech a snižování spotřeby motorů. Průměrná spotřeba vozů Opel poklesla od roku 1978 o 28 procent na současných 7,03 l a vedení automobilky si dalo za cíl snížit do roku 2005 spotřebu o dalších 25 procent.

Významným milníkem na cestě za ekologickým a hospodárným motorem Opel je řada motorů ECOTEC, kam patří i přeplňované vznětové agregáty s přímým vstřikováním paliva. Do rodiny motorů ECOTEC, charakteristických čtyřventilovou technikou, patří i moderní zážehový tříválec pro model Corsa.