Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

ITÁLIE

úvodní stránka

Itálie 2010

 

Sobota

Konečně nastal ten dlouho očekávaný den „D“ a brzká ranní hodina „H“, kdy jsme vyjeli na týdenní červnovou dovolenou do naší oblíbené Itálie.

Hodiny v totálně zaplněném autě ukazují 02:30 hodin je sobota, pro někoho pozdě v noci, pro někoho brzo ráno. Pro nás to je povel k odjezdu. Vzrušením ani nedýcháme. Silnice je v tuto dobu absolutně prázdná. Míjíme jen několik taxíků a už jsme na dálnici D1 a svištíme si to směr České Budějovice a dále na hraniční přechod Dolní Dvořiště. Následuje krátká přestávka,  podává se káva a oblíbená tatranka. Hraniční čára je vidět od tankovacího stojanu s nápisem Diesel, odtud by to na čáru došel i Tománek, pokud by tam byly vepřové hody.  Teploměr ukazuje krásných 15°C stupňů, vloni to byly pouhé 3°C. Před hranicemi tankujeme do plna, kupujeme dálniční Rakouskou známku. Plně naložená Vectra 2.2 se svižně odlepila z parkoviště od benzínové pumpy, projela hraničním přechodem CZ/A a už si to metelí na rakouskou dálnici A7 směr  Linz, Salzburg.

Počítadlo na tachometru ukazuje ujetých 460 km, kdy odbočujeme na parkoviště na dálnici A10. Proběhne výměna řidičů a samozřejmě občerstvení, bez kterého by to nešlo. Měli jsme štěstí, neboť po nás přijel polský zájezd a WC bylo definitivně obsazené. Odjíždímě z parkoviště, které nám poskytlo nemálo ze svého útočiště a míříme směrem na Villach a dál na odbočku do Itálie. Linz a Salzburg máme již za zády. Beru do ruky foťák a snažím se v té rychlosti udělat několik snímků mohutných vršků Alp. Projíždíme několika rakouskými tunely. Nepojízdný kamión byl příčinou, že jsme stáli na rakouské dálnici něco přes hodinu. Kamión měl poruchu v jednom z rakouských tunelů a bylo nutné kamión odstavit na jedno z odstavných parkovišť, která jsou v tunelu. 

Počítadlo na tachometru ukazuje 600 km od výjezdu z domova  a v ten moment míjíme A/I hraniční přechod. Začíná série italských tunelů. Konečně máme  tunely za zády a můžeme se kochat proudy vody stékajících z vrcholků Alp, které vytvářejí v korytě řeky chodníček z perel. Voda je průzračně čistá. Mezi Udine a Venezií máme opět přestávku. Sedám si za volant.. Projíždíme po dálnici A4, po levé ruce máme Venezii, ale pro nás je nyní nejdůležitější správně odbočit na silnici SS 309 směr na Ravena. Podařilo se, cesta jako by nyní utíkala rychleji. Míjíme odbočku na Chiogii a cítíme jak nám stoupá adrenalin v krvi. Další cedule nám hlásí známou vesničku  San´t Anna. Po jejím průjezdu se dostáváme na silnici, která nese jméno Via Venezia, odbočujeme doprava přes most s ukazatelem Rosolina Mare 8 km. To už víme, že jedeme po naši známé Via Rosolina Mare na kterou navazuje Viale de Pini v Rosolině Mare. Je sobota odpoledne 15:58 hodin, slavnostně jsem vjel na parkoviště hotelu Sole a vypínám klíčkem v zapalování motor. Jsme na místě. Expedice „Natalie 2010“ začíná.

Po vyřízení formalit dostáváme klíč od pokoje číslo 7. Jsme velice mile přivítáni majitelem hotelu panem Andrea Tuzzatim a jeho paní Claudií. Jdeme se ubytovat a vybalit všechny věci. Před večeří jsme cestu spláchli točeným pivkem Heineken. V jídelně hledáme stůl s číslem 7, u kterého budeme sedět a pozorujeme, zda-li mezi hotelovými hosty nepotkáme někoho známého z dřívějšího pobytu zde v Rosolině. Dnes jdeme brzo spát. Čeká nás celý týden…....

 


Neděle
V neděli ráno nás začalo sluníčko šimrat na špičce nosu a my teprve uvěřili, že jsme v Rosolině. Dal nám o tom vědět i nedaleký zvon místního kostela, který zval své ovečky k ranní zpovědi. Po ranní hygieně a samozřejmě turecké kávě jsme se vydali na italskou snídku. Kdo čeká nějaké orgije tak ho musím zklamat. Plátkový sýr, šunka, marmeláda, kroasan, káva, kakajíčko, jogurt a samozřejmě houstička nebo chlebíček.

Po snídce jsme se vydali na naši oblíbenou procházku k jezeru. Ona je to spíše laguna s příměsí mořské a sladké vody z řeky Pad. Je to útočiště  rybářů, kteří zde chytají ryby a nebo přivážejí své úlovky na motorových pramicích v podobě mušlí, které používají jako krmivo pro další mořskou havěť.  Hnízdí zde velké množství racků chechtavých, jejich vedoucím je racek Káča. Rackům velice chutnají české bagetky.  Pozvolný vstup na vodní hladinu je ideálním místem pro spuštění a nebo vytažení motorových člunů. V Itálii se řadí k veliké oblibě. Nemohu opomenout také krásné molo, na kterém se dá odpočívat a nabírat spousta sil a nechat se jím pohupovat, propluje-li okolo loď.  

Čas letí nejenom doma, ale i na dovolené. Je pozdní odpoledne, jdeme zpět do hotelu a cestou sbíráme obrovské šišky borovice  jako upomínkové předměty. Zůstávám na terase, dobíjím vozík a holky se jdou vykoupat do moře.

V jídelně si na večeři nabíráme ze švédského stolu přílohy a servírka nám již přináší těstoviny a posléze plátek masa. Po večeři se procházíme osvětleným bazarem v Rosolině a už se těšíme na kutě, byl to náročný den - a to nás čeká náročný celý týden.

Pondělí
Pondělní ráno nás přivítalo menším deštěm, ale než jsme odešli na snídku, bylo po dešti a ve vzduchu bylo cítit krásných 30°C. Jak už je zvykem, pondělní ráno věnujeme návštěvě trhu, který v Rosolině začíná od třetího kruhového objezdu. Na trhu můžeme sehnat opravdu velice rozmanité věci. Maso, uzeniny, ryby, oblečení, kosmetiku, hračky, ovoce, zeleninu nebo dokonce nádobí. Ale nás vedla touha na konec trhu skoro k poslednímu stánku k paní a pánovi, kteří zde prodávají italská vína. Od loňska se naučili víc českých slov a už to začalo -  ochutnejte tohle a tohle a tohle. Upozorňuji, že bylo ke 30°C stupňům. Jen tak tak jsme došli s nákupem na pokoj a hurá k vodě. Tedy k moři. Zakoupili jsme si plážový servis na tři dny – pondělí, středu a pátek. Protože v úterý jedeme do Rimini a ve čtvrtek nás čeká Chioggia s Benátkama. Šéf na pláži si nás pamatoval a vyšel nám maximálně vstříc. Den utekl jako voda. Po večeři nás čekala pravidelná procházka městem a potom hajdy na kutě, protože ráno odjíždíme do Rimini na Italské miniatury.

 

Úterý
Úterní ráno probíhalo trochu zrychleně, neboť jsme chtěli brzo vyjet. Čekala nás cesta směrem na Ravenu, Cesenatico až do Rimini kde jsme chtěli navštívit Italské miniatury. Cesta která je dlouhá 150 km nám trvala skoro tři hodiny. Některé úseky byly v rekonstrukci a tak se vyskytovaly dost dlouhé kolony aut. Před polednem jsme vstoupili do areálu italských miniatur. Italské miniatury letos slaví 40 let od svého založení. Na ploše několika hektarů jsme viděli kompletně zmenšenou Itálii. Dokonce jsme projeli na lodi zmenšenými Benátkami. V areálu jsme se naobědvali, doprohlédli jsme si exponáty, které jsme před deštěm nestihli a vydali jsme se na zpáteční cestu do Rosoliny.
Večeři jsme stihli a před rozchodem na pokoj jsme udělali malou návštěvu hotelového baru.


Středa
Středa nás probudila svým deštivým pohlazením. Chvilkami to vypadalo na plavky, ale chyba lávky. A tak jsme se šli podívat do nedalekého kempu co se tam změnilo nového. Kamča neopomenula vzít sebou láhve s dobrou vodou, abychom dodržovali pitný režim. Zašli k Giuseppemu na pizzu, když v tom začalo strašně lít. Netrvalo dlouho, déšť ustal a mohli jsme pokračovat v korzování po pláži. Prostě byla to škaredá středa.

Čtvrtek
Ve čtvrtek ráno jsme odjeli na trh do Chioggie. Všechna naše známá místa k zaparkování byla obsazena. Už jsme ztráceli hlavu, když v tom Kamča povídá: „Vjeď do této uličky“ a hle - byly tam dvě místa pro vozíčkáře, z toho jedno bylo volné. Zaparkovali jsme a vyrazili na obhlídku starého města spojenou s trhy. Trhy jsme prošli docela rychle, protože na konci trhu je kotviště lodí, které odjíždějí do Benátek. Odjíždějí do Benátek - to je řečeno opravdu velice  zjednodušeně.

Po zakoupení lístků jsme se nalodili. Plujeme lodí do Pellestriny, kde přesedáme na autobus, který během cesty najíždí na trajekt a pak dále pokračuje po vlastní ose do Lida. Zde opět přesedáme na loď, kterou uskutečňujeme projížďku po Benátských kanálech. Přestupujeme z lodi č. 51 na loď č. 2 a upozorňujeme obsluhu lodě, že budeme vystupovat na náměstí Sv. Marka. Loď je divně vyvážená a schod, který by bylo nutné zdolat je nad naše síly, ale i nad síly personálu lodě. Veze nás tedy ke druhému molu kde zjišťujeme, že mají plošinu. Proč jí neměli přímo na lodi, to opravdu nechápu a snad to ani nechci chápat. To znamená, že z tohoto malého náměstíčka se nedostanu, protože přes most vedou normální schody. Zapomeňte na to, že jsou Benátlky bezbariérové. To vůbec není pravda. Přijíždíme s vozíkem k mostu a pokoušíme se zdolat první schod. Je to velice fyzicky namáhavé. Okolním turistům to není kupodivu lhostejné a jdou nám pomoci. To ovšem netušili jakou budou muset vynaložit fyzičku. Je jim nevhodné odejít a tak mě pomalu vyhrkají do schodů na most, kde se otáčím a po zadu sjíždím což jde o mnoho lépe. Jsem z tohoto výkonu svěží což o ostatních se říci nedá. Děkuji všem, kdo jste mi pomohl se dostat na druhou stranu, protože tady to znám a cítím se tu.

Začalo silně pršet. Ukrýváme se v podloubí a začínáme vytahovat oběd v podobě italských housek a českých paštik. Samozřejmě, že máme termosku s kávou. Naproti nám je benátský prodejce suvenýrů, který zjevně nemá plachtu na přikrytí a tak má veškeré zboží během chvilky totálně promočené. Zjišťujeme, že voda na náměstí začíná stoupat. Zjistila to Janička, která zjevně nabrala vodu do svých růžovo látkových mokasínů. Přestalo pršet, krmíme věčně hladové benátské holuby a u jednoho ze stánků zakupujeme suvenýry v podobě italského trička, mikiny a nebo dlouhých reklamních propisek. Čas na hodinkách je neúprosný a tak se pomalu, ale jistě odebíráme k přístavišti lodí. Máme kliku, během pěti minut nám to jede. Loď si to sviští svými čtyřmi uzly a my vystupujeme v Lidu. Vidíme, že náš autobus stojí na zastávce a je připraven k odjezdu do Pellestryny. Zběsile utíkáme, abychom ho stihli a nemuseli hodinu čekat na nový spoj. Usedáme do busu a jedeme zpět do Pelestrýny, kde na nás na opozdilce čeká loď, aby nás odvezla do Chioggii. V Chioggii usedáme ve venkovní restauraci pod pergolou, pijeme kapučíno a osvěžujeme se zmrzlinou. Ještě se kocháme městem a pomalu nasedáme do auta a odjíždíme do Rosoliny na večeři.   

 
Pátek
V pátek ráno to vypadalo všelijak. Chvíli na plavky, chvíli na tepláky. Zůstávám ve svých tepláčkách. Počasí se opravdu umoudřilo a sluníčko ukázalo svou sílu. Holky se ubytovaly na pláži a já jsem se jal prozkoumávat okolí. Také jsem zajel pro oběd – samozřejmě, že pro pizzu – dal jsem si jedno orosený cestou. Den utekl jako voda a už tu je skoro půl šesté. Odcházíme z pláže. Příprava na poslední večeři. Pozoruji jak holky balí. Jsem přetransportován na postel, abych nepřekážel.

 
Sobota
Po snídce a odevzdání klíčů nakládáme do auta věci. Nakládáme asi tak něco přes hodinu. Je toho dost. Andrea s Claudií se jdou s námi rozloučit a my vyrážíme směr Caorle. V Caorle u restaurace, kam chodíme vždy při návratu domů na oběd, je odstraněno vyhrazené  místo pro vozíčkáře. Projíždíme malebnými uličkami tohoto přímořského letoviska a samozřejmě, že nacházíme místo k zaparkování. Odcházíme na oběd. Pochopitelně, že byl vynikající. Po obědě následuje prohlídka pláže a vzpomínka na to jak jsem se zde málem …… a na tomto základě jsme zakoupili plastové WC.  Po prohlídce města a zakoupení upomínkových předmětů nekompromisně odjíždíme směr Česká republika.

Vezmu to zkrátka. Cesta domů byla úmorná. Celým Rakouskem hustě pršelo a jelo se velice obtížně. Je zcela jasné, že jsem neodbočil tam, kde jsem měl a jeli jsme do Mnichova. Tak jsem byl od volantu vykázán a za volant přesedla Kamilka.


Neděle
V neděli ráno kolem 6:00 hodiny jsme úspěšně přijeli do garáže. Bylo to náročné, ale krásné…..  

Všechny fotografie Italie 2010 si můžete samozřejmě prohlédnout na známé adrese http://www.fotoalba.cz/t.martinovsky