Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

JANSKÉ LÁZNĚ 2012

V průběhu lázeňského pobytu v Janských Lázních v roce 2011 kolovaly mezi pacienty zvěsti o existenci Janských Lázní. Byly to opravdu spekulace, protože ten se dozvěděl to a ten zase ono a tak se v průběhu léčení šířila nebezpečná to panika. Stejně bychom nijak nemohli zasáhnout do celé té administrativní mašinérie, ale odjížděli jsme domů s pocitem, že ty příští lázně budou možná ty poslední.





Přes veškeré negativní informace jsem si začal vyřizovat lázně. Neurologie, kardiologie, praktická lékařka, EKG. K návrhu jsem přiložil průvodní dopis na přijímací kancelář Janských lázní s požadavkem elektrické postele a s dopisem zaslal na pojišťovnu k schválení reviznímu lékaři.
Jaká byla moje radost nemusím ani popisovat, když jsem dostal od pojišťovny dopis s rozhodnutím, že můj návrh byl zaslán do Janských lázní.  

Datum nástupu mi sdělila přijímací kancelář dopisem na 9. ledna 2012. Nervozita absolutně odpadla. Byl jsem ubytovaný na Lázeňském domě na pokoji číslo 327 s vyhlídkou na náměstí – tedy na Kolonádu. Při příjezdu do Janek bylo sněhu tak přiměřeně. V polovině ledna začalo sněžit a během tří dnů bylo sněhu tolik, že ho nebylo kam odklízet. A ty mrazy. Byl jsem opravdu rád, že jsem byl pěkně v teplíčku a mohl se věnovat regeneraci celého těla.

Samozřejmě, že jsem si zarezervoval elektrickou postel, která byla ještě lepší než ta v loni. Jedenáct dnů jsem bydlel na pokoji sám – úžasné. Pak mi byl nastěhován pan Miroslav P. a bylo po soukromí. Milovník vína, žen a zpěvu. 



Odjížděl jsem do lázní s myšlenkou na nikoho se nevázat, o nikoho se nestarat a ať si každý dělá to svoje. V průběhu týdne až dvou týdnů přijeli všichni známí. Opět jsme byli jako jedna velká šmajdavá rodina.

Ráno jsem začínal vířivkou. Rychle se nasnídat a pospíchal jsem na dechové cvičení. Zábaly, stavěcí stůl a individuální cvičení. Hodinky ukazovaly půl jedenácté a to je čas na kávu v Benátské hale. Po kávě do tělocvičny pod novým bazénem na motomed. Ve dvanáct hodin byl oběd a po obědě elektroléčba a masáž.  

Při korzu po chodbách za procedůrama jsem si nemohl nevšimnout tajemně vysokého muže s prošedivělými vlasy a fousy. Stále jsem přemýšlel kde jsem ho mohl vidět. Bylo mi žinantní přijít k němu a zeptat se odkuď vás znám. 
Nepředvídatelná náhoda tomu chtěla, že jsem první sobotu přijel na snídaní o něco později a tento tajemný muž podobající se otci Fury z pevnosti Boyard, ležící u západního pobřeží Francie, snídal u našeho stolu s velice pohlednou očividně mladší dámou-manželkou. Slovo dalo slovo a bylo jasné odkuď tajemného pána znám.  Při sledování jednoho mého oblíbeného pořadu s kuchařem Petrem Stupkou byl ve studiu hostem milovník gastronomie, ale především astrolog Petr Messany.

Petr Messany je astrolog tělem i duší – vždy v černém, rozevláté šedé vlasy, pátravý pohled, při řeči jako by vážil každé slovo. Sestavuje horoskopy, píše knihy a ochotně učí svému řemeslu.
Narodil se v Praze ve znamení střelce, dlouho bydlel Na Bojišti, ale od r. 1989 je Výtoňákem a nemůže si to vynachválit. Právě tady prý má kořeny bájný Vyšehrad a život v jeho stínu je úchvatný. „Jsou odtud vidět Hradčany a k Vltavě to má kousek – co mu chybí?“  „Navíc se už pátý rok každou první středu v měsíci schází s dobrou společností v baru Na Výtoni. Barman míchá magické, ale jen mírně alkoholické nápoje, aby těch kouzel nebylo moc.“
Dnes bydlí astrolog Petr Messany na Praze 5 ve Stodůlkách.

Objedávání jídel v lázní probíhalo výběrem tří chodů na snídani a oběd, večeře měla na výběr pouze chody dva. Od února, ale došlo ke změně a objednávalo se pouze ze dvou chodů. Pořádně jsme se nedozvěděli proč se tak stalo, ale od tohoto okamžiku byly ve skladbě jídel chaotické zmatky. Zmatky takového druhu, že například nabídka na oběd 12.2.2012 byla na 1. a 2. rýže. Ano rýže v letošním roce nahradila loňská vřetena - vrtulky. Dietní sestra neměla absolutně zájem se na nás přijít podívat i přesto, že jsem jí telefonicky o to prosil. Začal jsem si některá jídla fotit a dokonce jsem si fotil i objednávkové lístečky. Neboť změna jídelníčku byla vždy vyhrazena. Netvrdím, že všechna jídla byla nedobrá. Byly dny kdy jsme měli na obědě boule za ušima.

Jakou to může mít úroveň když je skoro každé jídlo rozlité z přepravního boxu. To to je skoro na dením pořádku.

Guma má funkci pojistky, aby se neotevřela dvířka a např. neutekla rýže....

Naše první sladká tečka za obědem. Nikdo nevěřil vlastním očím, že bychom mohli dostat takové pomyšlení. Opravdický větrník. V 15:00 nejeden pacoš vařil kávu.




Vepřová pečeně štěpánská s houskovým knedlíkem byla jednou z velmi chutných jídel. Rozhodně oschlé houskové knedlíky byly lepší než nedovařená rýže. Nikdy jsem nepochopil proč dávají čtyři knedlíky, když je tam omáčky na dva až tři knedlíky.




Jedna z tragédií celého stravování je studená sýrová mísa, která byla podávána k večeři. O bohatosti se nedá opravdu hovořit. Jedno vějce překrojené na půl aby to vypadalo, že je toho více a nechtějte vědět kolik lidí před Vámi mělo ten sýr v ruce.....





Studená salámová mísa také nebylo žádné terno. Nikdy nebyla šunka od kosti.  Kdyby byl místo toho utopenec nebo zavináč. To by byla bašta.
 



Další varianta studené večeře je "Ruské vejce". Tři kolečka měkkého salámu, tři kopečky bramborového salátu, půlka vajíčka na tvrdo polité majonézou. K tomu je chléb s máslem 3x3 centimetry.




Tuto večeři považuji za drzost. "máslo, olejovky, chléb, čaj" Jako druhá varianta bylo mini máslo, sýrová mísa, chléb, čaj. Jedná se o Objednávku z 9.2.2012. Na oběd byla samozřejmě na 1. rýže a na 2. smažená brokolice (plesnivý květák).




Segedinský guláš s houskovým knedlíkem byl opět jedním z výborných obědů. Náš stůl došel k závěru, že se v centrální kuchyni musejí střídat kuchaři. Jeden týden nebylo z čeho vybrat a druhý týden to byly na lázně opravdu chuťovky. Rád bych napsal gastronomický orgazmus, ale bylo to k němu opravdu daleko i když jednou se to k němu opravdu přiblížilo.




Po zrušení třetího výběru z jídel jsme začali velice nepravidelně dostávat k obědu sem tam zákusek a nebo tento čokoládový puding, který vypadal jako malá solvína, ale po pozření to zrychlovalo tep a chuzi.




Střapáče se zelím a uzeným masem byl opět jedním z dobrých obědů. Když jídelna mlčí a cinkají pouze příbory, je to v pořádku. Dokonce někteří strávníci si stěžovali na tuhost uzeného masa. Byli to ovšem ti, kteří si zapomněli zuby v kelímku položeném na nočním stolku. Někteří pacienti si zuby půjčovali, protože než by si došli na pokoj pro svoje, jídlo by jim vystydlo.




Když je něco dobré, tak je to hned zbaštěné jako tato gulášová polévka, která byla opravdu chutná.



Boršč, co bylo dobré tak toho bylo vždy málo. Byl vynikající a hlavně byl teplý.




To byla koprová omáčka. Jak k dílu tak k jídlu.



Karbanátek s bramborovou kaší nebyl favoritem ve stravování. Karbanátek byl tužší než vypadal a kaše už to nezachránila. Rozhodně to bylo lepší než ovocný salát, který vypadal jako rozšláplý pomeranč.



Gulášová polévka byla tak dobrá, že jsme si ji s chutí dali i večer.



Vzhledem k tomu, že na jedničku byla opět rýže zvolil jsem tedy druhou variantu zapečené brambory se zeleninou. Příště půjdu do restaurace. Objednávka na 13.2.2012.



Vajíčkový salát byl na večeři. Dle mého názoru je to velmi těžké jídlo. Za chvilku budeme mít všichni diatu 9 - žlučníkovou. Na jedničku byla samozřejmě rýže. Objednávka na 14.2.2012.



Kiwi - mělo obohatit náš jídelníček. Skladba ovoce a zeleniny byla dosti jednotvárná. Kiwi, jablko, pomeranč, mandarinka, banán, hruška, kedlubna, paprika, rajče. Nedochvilnost se v jídelně nevyplácí. Kdo přišel pozdě zbyly na něho již nevábné kousky.



Milé překvapení, které nám přichystal Pepa s Růžou (Restaurant Pilař s.r.o). Výročí svatby.



Toto jsou jedny z málo chvil, které si pacienti připravují pro své kamarády. Chlebíčky jsou pokračováním věnečků a koňakových bombiček. Víc takových oslav.



Vepřové výpečky se zelím a houskovým knedlíkem. Knedlík byl lepší než rýže. To už jsme v lázeňské realitě, ale chutné realitě. Celá jídelna mlčela jen příbory o sebe cinkaly. Talíře jako když vymetou.



Máte-li problém se stolicí vypijte "Olmíca" zrychlí vám tep a krok. Hodnotímto jako stravovací úskok.






Že se nedá nic skazit na sekané pečeně a bramborové kaši? Sekaná byla dost tuhá. Bez chuti. Záměrně jsem si nenechal polít kaši rozpuštěným máslem. Jídlo není pestré. Stačilo by malé nakrájené rajčátko.




Gastronomický propadák. V jídelně na Teře zbyly malé koláčky. Dostaly jsme je my.




Vepřová plec bratislavská s knedlíčkem byla velice chutná. Maso bylo velké a měkké. Celkový dojem kazila pouze zelenina, která byla připravena né z čerstvé, ale mražené mrkve.




Husarská roláda s bramborovou kaší byla jednou z chutných jídel. V roládě se bohužel nacházelo z části mleté maso. Kdybych neupozornil servírku plavalo by jídlo ve šťávě.




Slepice na paprice. Trochu tužší knedlíky, ale jídlo bylo chutné.




"Lázeňský Gastronomický orgazmus". V objednávce na večeři stálo "Vepřová kotleta na pivu, hranolky". Servírka volala dietce jestli se neupsala. Opravdu budou hranolky. Jenže když je usmaží ve tři odpoledne jak budou asi vypadat v půl šesté večer. Na jídelním lístku v den "D", ale stálo něco jiného - salát. Jídelna se začala bouřit. Servírka volala do kuchyně jaké bude tedy jídlo. Ano, bude kotleta na pivě, ale s bramborama. A jestli servírka chce tak ať si jde hranolky do kuchyně usmažit sama, řvali na ni kuchaři. Díky objetavé servírce Ivoně jsme měli opravdu k večeři hranolky. Pouze jídelna Janský dvůr 3. patro.




Buchtičky s krémem, byla dobrá volba oběda. Škoda, že byly pouze jednou za celý můj pobyt. Další sladká jídla již taková chutná nebyla.




Na Tvarohové taštičky jsme se moc těšili. Bude to změna. Taštičky byly dost tuhé. Nebyla to dobrá volba i když se zdála.




Moravský vrabec s kysaným zelím a bramborovým knedlíčkem bylo opět jedno z jídel kde bylo slyšet jen cinkot příborů. (Ruda snědl všech 9 knedlíčků)




Piškotový dortíček s ovocem a červenou želatinou byl jedním z petření jídelníčku v lázních. Zákusky nikdy nebyly psány. Jak přišly tak jsme je odpoledne ke kávě snědly.




Švýcarský kotlet se sýrem a bramborem je tradiční lázeňské jídlo. Snítka pórku osvěžila tento pokrm.




Piškotový dortíček.




Ovocný dortíček s želém.




Topinka s česnekem, kterou nám pacienti Pepa s Růžou zpříjemnili gastronomické chvilky v jídelně.

Objednávkové lístečky. Skladba jídel, která jsou nabízena v Janksých Lázní.



Po vybrání jídla se příslušné číslo zapíše do okénka.

Sněhová nadílka leden, únor v Janských Lázních.