Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Kultovní auta ČSSR

Zdroj:  www.kultovniauta.cz

Lada samara 2108

 

 

 
Technické údaje
Motor: benzinový čtyřdobý čtyřválec o obsahu 1100, 1300 nebo 1500 cm3
Max. rychlost: 130-170 km/h
Spotřeba: od 5,5 do 10 litů na 100 km
Výkon: 1100-39kW/53k, 1300-48kW/65k, 1500-52-55kW/71-75k
Hmotnost: pohotovostní – 945 kg, celková – 1370 kg
Rozměry: délka 4010 mm, šířka – 1620 mm, výška 11340 mm, rozvor – 2460 mm

 

 

Skoro jako ze Západu

 

Lada Samara se do Československa začala dovážet v roce 1988, čili o rok později, než se na scéně zjevila Škoda Favorit. Na první pohled bylo vidět, že jde podobně jako u Favorita o vůz svým designem veskrze moderní.

 

Nebýt charakteristického loga, znázorňující vikinskou plachetnici, málokoho by napadlo, že tento automobil byl vyroben u našich východních sousedů. Přitahoval pozornost jak svými moderními tvary, tak svými konstrukčními prvky, které byly na socialistické poměry také docela zdařilé. Na základě těchto výsledků mohla být Lada Samara považována za automobil skoro západní. Pokud ve svých konstrukčních řešeních nezaostávala za svou západní konkurencí, kazila si image svým provedením, které se drželo tradičně „sovětské úrovně“. Stručně řešeno, byla zfušovaná. Jednotlivé části do sebe nezapadaly tak, jak měly. Kvalita použitých materiálů byla do nebe volající. Přes to všechno, v souladu s pořekadlem, že mezi slepými je jednooký král, se Lada Samara stala nejžádanějším vozem z automobilové nabídky socialistických zemí (je třeba podotknout, že velmi skromné).

 

Čas na změny

Rozhodnutí o vytvoření nového automobilu, který se měl vyrábět v závodech VAZ v Togliatti, padlo už v 70. letech.  Komunistická vláda a vedení továrny si velmi dobře uvědomovali, že pokud se co nejdříve nezačne v SSSR vyrábět nový osobní vůz, stane se zanedlouho mamutí automobilka průmyslovým skanzenem, který bude vyrábět zastaralé automobily, o něž nebude mít na Západě nikdo zájem. Přitom, když firma v 60. letech podepisovala smlouvu na vybudování moderních závodů s italským Fiatem, předpokládalo se, že se z nich stane bezedná studna devizových prostředků, do níž si Sovětský svaz bude moci kdykoliv hrábnout.

Strana tedy vydala pokyn: „Soudruzi inženýři do práce!“ Práce na nové konstrukci skončily na počátku 80. let. V roce 1984 sjely z výrobních linek závodu v Togliatti první exempláře nového modelu. 

 

První téměř ve všech směrech

VAZ-2108 alias Lada Samara byl ve všech směrech přelomový model. Byla prvním automobilem v historii SSSR s pohonem předních kol. Měla zážehový (benzinový) motor uložený vpředu napříč, s bezdotykovým systémem zapalování a pětistupňovou manuální převodovkou v monobloku s hlavním převodem a diferenciálem. Vůz měl nezávisle zavěšené přední kola na spodních příčných ramenech a svislých vzpěrách McPherson. Točivý moment byl přenášen na přední kola pomocí homokinetických kloubů. Samara byla navíc prvním sovětským hatchbackem.

Zpočátku byly exempláře určené pro sovětský trh nabízeny pod názvem Sputnik. Od roku 1985 to byla Samara. Kuriózní je, že město podle něhož bvyla pokřtěna se do roku 1991 nazývalo Kujbyšev.

Do vozů Lada Samara se montovaly benzinové motory o obsahu 1.1, 1.3, nebo 1.5 litru. Na konstrukční práce na pohonných jednotkách dohlíželi inženýři z firmy Porsche. Není tedy divu, že poměrně moderní motory se vyznačovaly dobrou dynamikou. Lada s nejsilnějším motorem dovedla akcelerovat z 0 do 100 km/h za 14 vteřin a její maximální rychlost byla 170 km/h. Také nebyla příliš náročná na spotřebu, což bylo dalším důvodem, proč o ni i v zahraničí měli zájem.

Nová Lada nabízela cestujícím dostatek prostoru. Čtyři osoby, pokud nebyly obřích rozměrů, se do ní pohodlně vešly. Rovněž zavazadlový prostor byl dosti objemný, a dal se ještě rozšířit sklopením zadních sedadel. Jeho funkčnost bohužel omezovaly blatníky nad zadními koly a vysoko umístěná spodní hrana vstupu do zavazadlového prostoru.

 

Vady nové lady

Jak už to bývá, Lada Samara měla i slabší stránky. Nejvíce z nich se vztahovalo ke kvalitě použitých dílů a materiálů. Ohavný tvrdý plast z nějž byla vyrobena kabina ve spojení s ledabylým dílenským zpracováním způsobily, že během jízdy všechno uvnitř auta nepříjemně skřípalo a vrzalo.

Špatně zabezpečená karoserie velice záhy prohrávala svůj boj s ataky koroze a před děravěním chránila plechy jen jejich nadprůměrná tloušťka. Nízká kvalita dílenského zpracování se negativně odrazila i v životnosti motorů, které často dosahovaly nižších výkonů než jejich západní konkurenti. K chronickým neduhům Samary patřila také elektroinstalace, zvláště pak nedostatky v elektronickém zážehovém systému. Typickou vadou byla také „barevná hudba“ zadních světel, k níž docházelo v důsledku zkratů. Po sešlápnutí brzdy se často místo brzdových světel rozsvítila světla couvací. Po zapnutí směrových světel se zase stávalo, že začala blikat červená poziční světla.  

 

Dobýt Západ

Sovětská vláda doufala, že se nové ladě podaří dobýt i západní trhy. Automobil měl konkurovat vozům téže třídy, to znamená například Volkswagenu Golf, Opelu Kadett nebo Fordu Eskort. Exportní Samary byly lépe vybavené. Kupříkladu do exemplářů vyvážených do Velké Británie se montovalo velmi kvalitní německé rádio a posuvná střecha. Běžní občané Sovětského svazu byli také přesvědčeni, že lady určené pro západní trh jsou daleko kvalitnější než ty, které neměly překročit hranice SSSR. Zřejmě to tak i bylo, protože část z exportních verzí se montovala ve Finsku.

Lada Samara byla v západní Evropě považována za auto jednoduché konstrukce, které je poměrně levné a nenáročné na údržbu. Zajímavé je, že na britském trhu prodejci lady často tuningovali-nejčastěji měnili nehezkou přední masku. Samary se prodávaly na západoevropských trzích docela dobře. Obzvlášť oblíbená byla ve Finsku, možná i proto, že se tam lady montovaly.

 

Raketa pro KGB

V průběhu 20 let, kdy se Lada Samara vyráběla, se dočkala několika modifikací. V roce 1987 se objevila její pětidvéřová verze. Dvojice dveří usnadňovala přístup k zadním sedadlům, automobil v této verzi navíc působil jako rodinný vůz. V roce 1990 sjely z montážních linek závodů v Togliatti první sedany s označením VAZ 2109, známé také pod názvem Lada Forma. Jejich zavazadlový prostor měl 100 litrů, což bylo více, než mohla nabídnout Lada Samara. Automobil se vyráběl také ve verzi pick-up a vůz se skříňovou karoserií s polorámovou konstrukcí. Na západě se dal koupit i kabriolet. Zajímavou verzí byla Lada Samara s wankelovým motorem o obsahu 1.3 litru. Tento vůz se mohl pyšnit znamenitými výkony – z 0 do 100 km/h dovedl zrychlit za 8 sekund a jeho maximální rychlost dosahovala 200 km/h. Exemplářů s rotačními písty se však nevyrobilo mnoho. Říkalo se, že oněmi „raketovými“ samarami jezdily pouze sovětské tajné služby.

 

Znovu zastaralá

Kariéra Lady Samary v západních zemích definitivně skončila v polovině 90. let. Automobil vypadal čím dál hůř na pozadí západoevropských a asijských modelů, které začínaly zaplavovat evropský trh. Hranaté tvary přestaly být moderní a archaický vzhled Lady Samary nemohla už vyvážit ani její poměrně nízká pořizovací cena.

Automobil se sice vyráběl až do roku 2004, avšak posledních 10 let výroby si své kupce nacházel prakticky už jen v rodné vlasti. Ani v postkomunistických zemích už o ni nebyl zájem – ty zaplavily ojeté automobily ze Západu. Ve srovnání s nimi neměla zastaralá Samara nejmenší šanci. Za stejnou cenu, za jakou se prodávala, sitotiž zájemci mohli koupit několik let starý ojetý vůz renomované značky, který měl mnohem lepší výkony, byl pohodlnější a jeho interiér působil daleko přívětivěji.

V roce 2000 zahájily závody v Togliatti výrobu zmodernizované verze Lady Samary. Stejně jako tomu bylo u její předchůdkyně, i druhá generace Samar byla vyráběna ve třech karosářských variantách – sedan – tří nebo pětidvéřový hatchback. Inovovaný vůz se má vyrábět do konce roku 2010 (podle původních plánů), potom ho má nahradit nový model, na kterém s automobilkou VAZ spolupracoval i proslulý koncern Renault.

 

Zachránila továrnu

Je běžné, že se o motorových vozidlech vyrobených v Sovětském svazu nebo dnes v Rusku lidé vyjadřují s jistým despektem. Tato vozidla toiž jen málokdy překvapila originalitou, elegancí, moderním konstrukční m řešením nebo citem pro detail. Ale i přes mnoho vad patřila Lada Samara ke zdařilejším modelům a umožnila automobilce VAZ vstoupit do „pofiatové“ éry. Obrovská továrna, kterou vybudovali Italové, od roku 1970 vyráběla jen další a další reinkarnace starého Fiatu 124. Automobilka potřebovala jako sůl najít důstojného nástupce slavné „kopějky“. Samara se stala prvopočátkem pro výrobu celé série lad s předením pohonem, což automobilku VAZ postavilo opět na nohy.

Vaz 2108 čili Lada Samara se přestala vyrábět v roce 2004. Zajímavé ovšem je, že se ve Volžských automobilových závodech dodnes vyrábějí lady 2105 a 2107 čili modernizované verze modelu, který získal titul automobil roku před 45 lety.

Nad předním ruským výrobcem automobilů i přesto dnes visí černé mraky. Krize v automobilovém průmyslu, která se samozřejmě dotkla i světových potentátů, se nevyhnula ani společnosti v Togliatti. Ta musela propustit třetinu svých zaměstnanců a omezit výrobu na 2/3. Nad budoucností této známější, kdysi sovětské a dnes ruské značky se proto v současnosti vznáší nejeden otazník.