Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

O KAČENCE

úvodní stránka
Stále jsem si říkala, když může mít stránky můj páníček proč bych je nemohla mít i já haf, haf.



     Jmenuji se Katy fon Dobrá a narodila jsem se v prvním vrhu štěňátek 1. srpna 2006 v Dobré u Frýdku Místku z  lásky dvou vesnických pejsků, oříšků, lajdáků, ale chytrých.
       Moje psí maminka se jmenuje Fifinka a je to  fenečka křížená s jezevčíkem a basetem, má sametově hermelínový kožíšek a má velice ráda hlazení. 



       Můj psí tatínek Boreček byl dominantní pejsek, kříženeček jezevčíka, vlčáka a kdo ví, čeho ještě. Miloval svobodu, toulky vesnicí a věděl o všech dírách v plotech. Můj psí tatínek byl zabit rukou neznaboha, který neměl rád pejsky (na fotce dole je to ten v popředí, vzadu jsem já - to je podoba, co?).



     Narodila jsem se zcela náhodou. Boreček si zaběhl na pouť do Nošovic za jednou nejmenovanou psí slečnou a tam byl odchycen Městskou policií. Paní, u které Boreček bydlel, si už oči vyplakala, že se jí navždy pejsek ztratil i přesto, že byl Boreček čipovaný. A tak od svých známých dostala ani ne ročního pejska - Fifinku, která se měla čile k světu. A tu najednou ozval se útulek pro pejsky, že se našel Boreček. A tak bylo nebylo, že oba pejskové spolu bydleli na jedné zahradě a když to na Fifinku přišlo, bo Boreček mohl permanentně, jsem se narodila já Kačenka.
     Dva měsíce jsem bydlela u babí Jarmi, kde mě vychovával pan pes Filípek. Dnes se na nás dívá již z psího nebíčka. Jeho pohled byl balzám na duši. Můj páníček říká, že by nikdy nevěřil, kolik jsem byla schopna od Filípka pochytit. Prý mu ho v některých momentech velice připomínám.
     Mám dokonce svůj očkovací průkaz, kde mám záznamy o pichancích, které jsem dostala a lécích na červíky v bříšku. Když jsem byla poprvé na veterině v Praze, tak jsem dostala od paní doktorky psí tyčinku. Byla zelená a já jí s chutí spapala, ale pak se mi udělalo v autíčku zle od psího bříška a já jí tam vyblinkala. Teď už chápu, když říkal páníček pani doktorce, že tu tyčinku uvidí dvakrát, jednou v celém stavu a podruhé v tekutém. Raději mám masíčko.




     Když potkám venku štěňátko, tak mi páníček vždycky říká: "Ty kozo, podívej se, takhle jsi byla malinká i ty!". Jenže já si to už nepamatuji. Měla jsem jiné starosti. Nás se narodilo poměrně dost a tak jsem se starala, aby vždycky na mě zbylo mlíčko od mámy. Dneska je to jiné, páníček mi podstrojuje: kuřecí žaludky, srdíčka, kachní srdíčka a žaludky, kuřátko, vepřové srdíčko nabo jazýček, hovězí srdíčko dokonce jsem papala i králíčka. Jejkote, to byla dobrota. A ke snídani byla konzerva, málem jsem grcala. Musela jsem si pročistit žaludek travičkou, co roste venku. Jenže potom blinkám doma na koberec. Páníček zuří, ale já se mu schovám do boudy, kterou mám v ložnici pod postelí a tam on na mě nemůže.



Pojďte se podívat na malý průřez mým životem



Také velice ráda jezdím na výlety, ale o tom až zase někdy příšté. Jdu říct páníčkovi, aby mě šel vyvenčit. Haf, haf ...