Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Opel GT

Zdroj: www.auto.cz


Opel GT – Gran Turismo

K prvním úvahám o programu vývoje sportovních vozů došlo ve stylistickém středisku firmy Opel v Rüsselsheimu již na podzim roku 1962. Důvody byly dva. Jednak se ukazovalo, že dobře vypadající sportovní vůz v ceně kolem 10 tisíc marek by se mohl dobře uplatnit na evropském i americkém trhu a za druhé bylo žádoucí změnit poněkud uvadající image značky Opel.

Konstruktéři a stylisté se pod vedením Charlese M Jordana pustili do práce. V první fázi byla stanovena architektura budoucího automobilu vycházející z pohodlných, nízko umístěných sedadel. Kolem prostoru pro řidiče a spolujezdce byly umístěny potřebné mechanické komponenty – motor, kola, klasické uspořádání pohonu, zavazadlový prostor, náhradní kolo a benzinová nádrž. Druhou fází byl návrh karoserie. Byla vytvořena řada modelů v menším měřítku a ty nejpovedenější se zkoušely ve větrném tunelu.

 

Prototyp a příprava výroby

První prototyp kupé s označením Opel Experimental GT se představil, kde jinde než na frankfurtském autosalonu 1965 a následně i v Paříží, Ženevě, Turínu a New Yorku. Zájem veřejnosti předčil všechna očekávání a nejčastější otázkou bylo, kdy se vůz začne vyrábět. Před zahájením výroby však bylo nutné vyřešit několik problémů.

Prototyp využíval podvozkové skupiny sériového modelu Kadet, jehož sportovní úpravy slavily úspěchy například na rallye Monte Carlo a Tour d´Europe. K dosažení výhodného rozložení hmotnosti byl motor oproti sériovému Kadettu s předním pohonem posunout co nejvíce dozadu. Toto uspořádání bylo testováno na okruhu Nürburgring a jízdní vlastnosti potvrdily očekávání. Prototyp byl také „ofukován“ ve stuttgartském větrném tunelu a na základě těchto měřené byl poněkud přepracován předek vozu i zadní část, která dostala typický „kachní“ tvar s ostrou hranou tvořící malý spoiler, trochu připomínající americký Chevrolet Corvette druhé generace.

Dalším problémem bylo dodržení předpisů o výšce hlavních světlometů nad zemí. Mimořádně nízká kapota a malý průměr kol (13 palců) si vynutily přepracování výklopného mechanismu světel. Zatímco prototyp měl hranaté světlomety vyklápěné nahoru, u sériového provedení se kruhové světlomety vyklápěly potočením o 180 stupňů. Vyklápění se ovládalo pákou na středovém tunelu. Zakrytá hlavní světla zvyšovala aerodynamickou čistotu vozu a v zakryté poloze byla chráněna před znečištěním nebo poškozením.

Před zahájením sériové výroby muselo vedení automobilky Opel najít vhodného výrobce sportovních karosérií. Německá karosárna Karmann z Osnabrücku byla plně vytížena, takže bylo nutné se poohlédnout jinde. Francouzská karosárna Brissonneau & Lotz sídlící v Creilu u Paříže již dříve s Opelem spolupracovala a byla proto znovu oslovena. Sama však na celou zakázku nestačila, takže přizvala ke spolupráci další známou francouzskou karosárnu Chausson. Zde se karoserie lisovaly a svařovaly a u firmy Brissonneau & Lotz dokončovaly lakováním, čalouněním atd. Hotové karoserie se pak po železnici přepravovaly do továrny Opel v Bochumi, kde se montovaly podvozkové skupiny a poháněcí ústrojí, společně s modelovou řadou Kadett.

 

Premiéra a zahájení výroby

Všechny tyto přípravy způsobily, že světovou premiéru oslavilo sériové provedení Opelu GT až na frankfurtském autosalonu v září 1968. Současně se rozběhla mohutná reklamní kampaň, provázená již zmíněným sloganem „Jen létání je krásnější“ a stylizovaným obrázkem zvýrazňujícím dlouhou nízkou příď vozu. I bez této stylizace snesl pohled na nové kupé ta nejpřísnější estetická kritéria.

Příď zdobil tenký chromovaný nárazník (první vozy jej měly dělený). Pod nárazníkem byla umístěna dvojice halogenových dálkových světlometů. Výrazným stylistickým prvkem přídě byly dva otvory na kapotě, přivádějící vzduch do motorového prostoru. Elegantní záď se šikmo skloněným oknem byla zakončena ostrou hranou a centrálně umístěným nalévacím hrdlem nádrže. Opel GT neměl vzadu víko zavazadlového prostoru, přístup k zavazadlům byl pouze zevnitř vozu po sklopení opěradel. Aerodynamicky čisté tvary karoserie, patrné hlavně z bočního pohledu, slibovaly dosažení nízkého součinitele odporu vzduchu. Na sedmdesátá léta 20. století byla hodnocena cx=0,39 skutečně výborná.

Přístup do vozu vysokého jen 122,5 cm usnadňovaly dveře zasahující částečně do střechy. Za dvojicí samostatných anatomických sedadel bylo umístěno náhradní kolo a zavazadlový prostor. Přístrojová deska s dvěma velkými a třemi menšími kruhovými „budíky“ byla integrovaná se středovým panelem. Tříramenný volant a krátká řadicí páka prozrazovaly nade všechny pochyby, že se jedná o plnohodnotný sportovní automobil.

 

Podvozek a motory

Jak již bylo zmíněno, převzal Opel GT podvozkové skupiny modelu Kadett. Přední náprava byla odpružena příčným listovým perem a poháněná tuhá zadní náprava vinutými pružinami. Vůz měl vpředu kotoučové a vzadu bubnové brzdy. Nádrž o objemu 58 litrů byla umístěna za zadní nápravou. Rezervní kolo, umístěné nad nápravou, bylo přístupné jen z vnitřku vozu.

Od začátku se Opel GT dodával se dvěma podélně uloženými motory. Model GT 1100 poháněl čtyřválec OHV o objemu 1078 cm³ s výkonem 44 kW/60 k a model GT 1900 dostal čtyřválec OHC o objemu 1897 cm³ s výkonem 66 kW/90 k. Krátké víko motoru mělo v místě, kde se nalézal spádový karburátor Solex zřetelnou „bouli“. Oba modely se dodávaly se čtyřstupňovou manuální převodovkou. GT 1900 bylo možné objednat i s třístupňovou automatickou převodovkou.

Výroba Opelu GT se pomalurozbáhala od října 1968 a do konce roku se vyrobilo  kolem 550 kusů. V následujícím roce se však výroba dostala na rekordní hodnotu 35 tisíc vyrobených vozů. Plných 90% tvořila výroba modelů GT 1900. 

 

Aero GT a GT Junior

V září 1969 se na frankfurtském autosalonu představil otevřený model Opel Aero GT s odnímatelným střešním dílem a bezpečnostním obloukem za sedadly. Karoserie typu „targa“ postavil pro firmu opel italský karosářský specialista Fissore. Vystavený prototyp vzbudil značný zájem potencionálních zákazníků. K vysokým výrobním nákladům, tohoto vozu, nedošlo k malosériové výrobě.

Na jaře 1970 byla ukončena výroba slabšího modelu GT 1100. Tento model nahradilo kupé GT Junior se vznětovým motorem 1.9, představené v roce 1971 na Ženevském autosalonu. Zjednodušená výbava tohoto modelu stlačila cenu na 10.499 marek.

 

Experimenty s elektrickým a dieselovým pohonem

V roce 1971 se uskutečnil pokus s vozem Opel GT Elektro. Vůz byl vybavený dvěma elektromotory Bosch, které dokázaly společně vyvinout 88 kW/120 k, krátkodobě dokonce 160 koní. Druhým partnerem byla firma Varta, která dodala niklo-kadmiové baterie. Třetím partnerem nebyl nikdo jiný něž firma Continental, která dodala pneumatiky s nízkým valivým odporem. Experiment vedený Dr. Georgem von Opelem skončil bohužel neúspěchem, když při pokusu o rychlostní rekord elektrických vozidel na 100 km došlo po ujetí 44 km k vybití baterií.

V červnu 1972 se kupé Opel GT stalo základem rekordního vozu Opel Diesel Rekordwagen, který měl veřejnost přesvědčit o vynikajících vlastnostech vznětového motoru, určeného pro cestovní model Rekord. Značně upravená karoserie jednosedadlová s kapkovitým krytem nad sedadlem řidiče, připomínala Opel GT jen přídí. Přeplňovaný vznětový motor 2.1 litru měl výkon 70 kW/95 k. Na zkušební dráze v Dudenhofenu se během tří dnů uskutečnilo několik jízd s překonáním dvou světových a 13 mezinárodních rekordů pro vozy se vznětovými motory. Vůz řízený šestičlenným mezinárodním týmem dosahoval rychlosti blížící se hranici 200 km/h.

 

Předčasný konec

Výroba cupé Opel GT pokračovala s drobnými změnami do léta 1973, kdy byla ukončena ze dvou důvodů. Automobilka Renault, která mezitím získala kontrolu na karosárnou Brissonneau & Lotz a podíl ve firmě Chausson, odmítla nadále poskytnout svoje kapacity konkurenci.

Druhý důvod přišel z USA, kam se vyváželo plných 76 procent produkce vozů Opel GT. Tamní nové bezpečnostní předpisy vyžadovaly přemístění nárazníků o 8 cm výše a přepracování přídě tak, aby vyhověla bariérové zkoušce. Předpisy týkající se složení výfukových plynů zase vyžadovaly rozsáhlé úpravy motoru.

Vedení automobilky Opel usoudilo, že potřebné investice by byly příliš vysoké a proto byla v srpnu 1973 výroba kupé Opel GT ukončena. Poslední vyrobený vůz měl pořadové číslo 103 463. Na frankfurtském autosalonu v září 1975 ještě Opel představil koncepční studii navazující na model GT a vycházející z podlahových skupin Manta/Ascona. Kupé 2+2 GT/2 mělo moderní tvary s širokými posuvnými dveřmi, ale opět zůstalo jen u prototypu. Roli sportovních vozů převzala u značky Opel čtyřmístná Manta A, dále Manta B a od roku 1990 Opel Calibra. Další skutečný sportovní vůz vyvinul Opel až v roce 1999. Speedstar se nejdříve představil jako studie a od roku 2000 se vyráběl u firmy Lotus. V roce 2006 se očekával nástupce, jehož podoba by mohla vycházet z amerického roadsteru Saturn Sky a jméno má dostat podle svého dávného předchůdce – Opel GT.

 

Přehled technických údajů

 

 

Opel GT 1100

Opel GT 1900

Motor

4V 1078 cm3, rozvod OHV

4V 1897 cm3, rozvod OHC

Výkon motoru

44 kW (60 k)

66 kW (90 k)

Vnější rozměry
(délka x šířka x výška)

411 x 158 x 122,5 cm

Pohotovostní hmotnost

940 kg

960 kg (se samočinnou převodovkou 980 kg)

Maximální rychlost

155 km/h

185 km/h

Zrychlení z 0 na 100 km/h

16,5 s

11,5 s

Spotřeba paliva

na 100 km

10 litrů

12 litrů

Cena (západoněmeckých marek)

10 780 DM

11 880 DM