Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Opel Kadett

Zdroj: www.auto.cz

Opel Kadett – lidovka z Bochumi

Kadett se vyráběl už před válkou a po ní se z něj stal Moskvič. Po válce neměl Opel dlouho malý rodinný vůz, až v roce 1962 začal v nové továrně v Bochumi vyrábět nový Kaqdett. Vzniklo pět generací těchto oblíbených aut.

Krátce poté, co se německá automobilka Adam Opel AG z Rüsselsheimu stala v roce 1929 součástí amerického koncernu General Motors, začal intenzivní vývoj modelů s celokovovou samonosnou  karosérií. Prvním byl model Opel Olympia (1935)  a brzy po něm, v listopadu 1936, malý rodinný automobil Opel Kadett. Jeho výrobu ale po čtyřech letech přerušila druhá světová válka.

První Kadett

Opel Kadett první generace byl malý kompaktní vůz s 3,8 m dlouhou celokovovou karosérií. Jeho výška byla větší než šířka a vnitřní prostor jen stěží pro čtyři dospělé osoby. Tvarově byl podobný Olympii, včetně světlometů zabudovaných po stranách kapoty. Vpředu umístněný řadová čtyřválec s objemem 1074 cm³ pohánělk zadní kola. S výkonem 17 kW/23k kodázal malého Kadetta rozběhnout skoro na stovku. Kromě tudora LZ se vyráběla i tzv. cabriolimuzína CL se stahovací plátěnou střechou a pevnými boky a na export i čtyřdvéřový model LV. Základní model stál 2100 říšských marek. Kadett se zpočátku vyráběl v Rüsselsheimu, později byla výroba přesunuta do Brandenburgu a tam se v modernizované dvoudvéřové a čtyřdveřové verzi vyráběl až do roku 1940, kdy musel ustoupit válečné produkci. Během necelých čtyř let se vyrobilo přes 107 000 kadettů první generace.


Po válce se Opel jen těžko vzpamatovával z utpěných škod. Většina výrobních zařízení byla zničena a na obnovu chyběly prostředky i materiál. Továrnu v Rüsselsheimu se podařilo částečně obnovit a v prosince 1947 z něj vyjela první Olympia. Závod v Brandenburgu, kde se vyráběly Kadetty. Ležel v sovětské okupační zóně a Sověti odvezli kompletní zařízení, včetně karosářských lisů, až někam za Ural. V rámci reparací dosatli Rusové také všechny plány a nástroje a už za rok po skončení války začaly v Moskvě vyrábět model, nazvaný Moskvič 400/420, což byl až na drobné odchylky předválečný Kadett K38 v provedení těsně před ukončením výroby v Německu.

Kadett A (1962 – 1965)

Ve výrobním programu automobilky Opel chyběl vůz nižší střední třídy, vyráběných ve velkých sériích. Bylo potřeba postavit novou továrnu a v Rüsselsheimu už na ní nebylo místo. Po dlouhém hledání se Opel rozhodl pro pozemky poblíž Bochumi v Porúří a v srpnu 1960 zde zahájil stavební práce. Nákladem přes 1,3 milióny marek vybudoval dva nové výrobní komplexy. První byl určen k výrobě motorů, převodovek a mechanických skupin, druhý k výrobě karosérií a konečné montáži. Ke stému výročí založení firmy Opel byl závod v roce 1962 slavnostně otevřen.

Pod heslem Nová továrna – nové auto vyjel v říjnu 1962 z výrobní linky v Bochumi první poválečný Opel Kadett, který se měl stát konkurentem Volkswagenu 1200, zvaného Brouk. Na konstrukci vozu pracovali němečtí technici, vedeni Hansem Mersheimerem, společně s konstruktéry z technického střediska GM v americkém Warrenu. Nový Kadett dostal jednoduchou dvoudveřovou karosérii se stupňovitou zádí, kruhovými světlomety a širokou, vodorovně mřížkovanou maskou chladiče. Základní cena tohoto provedení byla 5075 marek. Od března 1963 se začalo prodávat třídveřové kombi Caravan a luxusněji vybavená verze L. Koncem tohoto roku překvapil Opel vzhledově podařeným kupé, dlouhém 3990 mm.


Vůz s rozvorem 2325 mm vážil pouhých 690 kg, takže k jeho pohonu postačoval podčtvercový čtyřválec o objemu 993 cm³ s třikrát uloženým klikovým hřídelem a rozvodem OHV, který dával 29,5kW/40k při 5000 otáčkách za minutu. Verze se zvýšenou kompresí měla 35kW a poháněla kupé a modely S. Obě nápravy byly odpruženy listovými pery (vpředu jedno příčné, vzadu dvě podélná). Tento Kadett dostal později označení doplněné o písmeno A (Opel tradičně označoval jednotlivé generace abecedními písmeny).  Byl to spolehlivý a na údržbu nenáročný automobil. Neměl například žádná mazací místa na podvozku.

Malý Kadett se dobře prodával, ročně se prodalo hodně přes 200 tisíc vozů a z celkové výroby osobních automobilů Opel pokrýval Kadett plných 40%. Do července 1965, kdy výroba Kadettu A končila, se v Bochumi vyrobilo necelých 650 tisíc vozů, z toho oblíbených Kadettů Caravan přes 126 tisíc.

Kadett B (1965 – 1973)

Druhý poválečný Kadetrt se představil v létě 1965. Povyrostl ve všech směrech, měl prodloužený rozvor náprav (2416 mm) a výrazně se zvýšila délka i šířka karoserie. Vůz dostal zaoblenější karosérii s vysokými boky ve stylu láhve od Coca-Coly a jednoduchou masku chladiče. Rozšířila se také nabídka karosářských verzí. Základní dvoudveřový model se stupňovitou zádí byl hned od začátku doplněn dvoudveřovým kupé se splývavou zádí a typickými žábry na zadních sloupcích a třídveřovým kombi Caravan.  Novinkou byl čtyřdveřový sedan a pětidveřové kombi. Kombi a sedan s tmavozeleným lakem karoserie tehdy používala německá policie.


K pohonu zadních kol byl určen řadový čtyřválec OHV, který měl proti předchůdci zvětšené vtrtání (75 mm), takže zdvihový objem tentokrát činil 1078 cm³. Výkon standardní verze byl 33 kW/45k, ostřejší provedení 1.1S mělo o 10 koní víc. Zvětšené rozměry přinesly pochopitelně zvětšení hmotnosti (745 kg). Podvozek zůstal bez zásadních změn. Přední kola byla zavěšena na příčných lichoběžnících a odpružena příčným listovým perem. Zadní tuhá náprava byla zavěšena na dvou podélných půleliptických perech. Standardně měly Kadetty budnové brzdy, přední kotoučové brzdy se montovaly za příplatek. V říjnu 1966 oslavili v Bochumi miliontý vyrobený Kadett.

Velkou oblibu si záskalo kupé Opel Rallye Kadett (1966) v atraktivním barevném provedení s kapotou natřenou černou antireflexní barvou a černými pruhy na bocích. Sportovní vzhled podporovaly ráfky bez krytů, černě lakovaná maska a přídavné reflektory. Druhý karburátor zvedl výkon motoru 1,1 l na 44 kW/60k. V roce 1967 dosrtal Rallye Kadett devadesátikoňový motor z Rekordu 1900Sa novou zadní nápravu s panhardskou tyčí a vinutými prižinami. Kupé s tímto motorem dosahovalo rychlosti až 168 km/h. Rallye Kadett se stal prodejním hitem a zákazníky našlo přes 10 tisíc vozů.


Na podzim 1967 přišel Opel s dalšími temi karosářskými verzemi Kadettu B, řadou LS. Dvoudveřové a čtyřdveřové modely dostaly splývající záď s větším, ale  hůře přístupným zavazadlovým prostorem. Kupé mělo jinak tvarovaná boční okna  a zadní sloupek bez typických žáber. Stejnými změnami prošlo i kupé Rallye Kadett LS. Kadetty se nyní prodávaly s motory 1100 (33kW), 1100S (40kW), 1100SR (44kW), 1700S (55kW) a 1900S (66kW). Kombinací karoserií Kadettu B a motorů 1,7 a 1,9 l z Rekordu C vznikly modely Olympia. Do roku 1970 se jich vyrobilo kolem 80 tisíc.

Od listopadu 1968 se silnější modely dodávaly s třístupňovou samočinnou převodovkou GM. Poslední inovací prošel Kadett B v srpnu 1971, kdy dostal novou černou masku a motor 1200S s výkonem 44kW/60k a mýrným faceliftem prošel i Rallye Kadett. Výroba vozů Kadett B skončila v červenci 1973 s bilancí přes 2,6 miliónů vozů. Kadett se prodával i v USA v dealerské síti Buicku.

Kadet B se stal úspěšným sportovním nástrojem, zvláště, když prošel rukama ladičů Irmscher a Steinmetz. Rallye Kadett se zúčastnil mnoha sportovních soutěží, včetně legendární Rallye Monte Carlo (vítězství ve své třídě v roce 1969). Bilance pohárových vozů v roce 1968 hovoří o 238 startech Kadettů a 222 vítězství ve třídě. V roce 1969 se Opel Kadett zúčastnil německého okruhového šampionátu a na 24 hodinovce v Nürburgringu vyhrál třídu.

Kadettů A a B se vyrobilo přes 3 miliony a to ještě zdaleka nebyl konec. Po nich přišel elegantní Kadett C se sportovní verzé GT/E, Kadett D sa předním pohonem a nakonec aerodynamický Kadett E.

Ope Kadett B, vyráběný od roku 1965, měl být už v roce 1970 vystřídán novou generací. Přednost, ale dostala nová modelová řada Ascona a kupé Manta. Oba tyto modely se vyráběly v Bochumi společně s Kadettem B a na Kadett C si museli zákazníci počkat až do léta 1973.

Stylový Kadett C (1973 – 1979)

Při designu nového Kadettu šli návrháři podobnou cestou, jako o rok dříve uvedeného Rekordu D. Opustili americké linie s vysokými zvlněnými boky. Výsledkem byl navýsost evropský vůz jednoduchých elegantních tvarů. Konstrukce Kadett přitom musela být sladěna se současně vyrobenými modely Ascona a Manta. Zároveň byl Kadett koncipován jako tzv. světový vůz a jako takový musel být snadno vyrobitelný v továrnách GM kdekoliv na světě. Skutečně se také vyráběl např. v Anglii jako Vauxhall Chevete, v Austrálii po značkou Holden a v Japonsku jako Isuzu Gemini.

Klasické uspořádání pohonu s motorem a pohonem zadních kol zůstalo zachováno. Základní motor 1.2 N (38kW/52k) a výkonnější 1.2 S (44kW/60k) byl v důsledku nastupující palivové krize doplněn starým litrovým motorem z Kadettu A (29kW/40k). Teprve v roce 1977 dostal Kadett silnější pohonnou jednotku 1.6 S (55kW/75k).


Kadet C se od začátku nabízel ve čtyřech základních verzích karoserie – jako dvoudveřový a čtyřdveřový model se stupňovitou zádí, jako velmi zdařilé kupé a konečně jako kombi Caravan, dlouhé 4138 mm. V roce 1975 se k nim přidal třídveřový hatchback City – Kadett, který měl konkurovat tehdejší novince, Volkswagenu Golf. Karoserie dlouha 3893 mm byla až po sloupek B stejná se základním modelem, měla ale zkrácený zadní převis a výklopné víko na zádi. Vyrobilo se jich 263 tisíc. Další zajímavou a vzácnou karosářskou variantou byl Kadett Aero s odnímatelným horním dílem střechy a samostatně stahovanou zadní částí střechy. Aero se stvělo od roku 1976 na základě dvoudveřového modelu se stupňovitou zádí v karosárně Baur ve Stuttgartu. Za dva roky jich vzniklo 1332 kusů.

Na tom, že dnes je Kadett C v Německu kultovním autem má zásluhu především pohledné kupé ve verzi GT/E a Rallye. Opel Kadett GT/E se vyráběl od roku 1975 a zpočátku se dodával výhradně v typickém žluto-černém zbarvení. Poháněl je řadový čtyřválec s objemem 1897 cm³, rozvodem OHC a vstřikováním paliva Bosch L-Jetronic. Jeho výkon 77kW/105k umožňoval dosažení nejvyšší rychlosti 184 km/h. O dva roky později se objem motoru zvýšil na 1979 cm³, výkon o 4 kW a maximální rychlost na 190 km/h. Z nuly na stovku zrychlovala tato špičková verze za 8,8 s. Kupé Opel Kadett C GT/E se stalo výborným sportovním nástrojem a ve značkovém poháru Opel Cup s ním jezdil i známý jezdec Walter Röhrl. S nádherně restaurovaným Kadettem GT/E jezdí u nás posádka Zdeněk Tichý – Jiří Horák z KC-rally týmu. U pozdějších sérií se barevné provedení změnilo na bílo-žluté. 


Kadett D s předním pohonem (1979-1984)

Nejvýznamnější novinkou čtvrté generace poválečného Kadett D se stala koncepce s motorem vpředu napříš a pohonem předních kol. Kadett D, vyráběný v Bochumi, a jeho britský dvojník Vauxhall Astra Mark 1 byly prvními vozy svých značek s tímto druhem pohonu. Nové karoserie měly výrazně zvětšený rozvor (o 119 mm) a zároveň kratší délku, takže kola se ocitla více v rozích karoserie. Kadetty se nabízely v provedení třídveřový nebo pětidveřový hatchback a třídveřové nebo pětidveřové kombi Caravan (4207 mm). Dvoudveřové a čtyřdveřové provedené se dodávalo jen krátce a bylo brzy z prodeje staženo.

Také pod kapotou se odehrály revoluční změny. K základním motorům 1.2 N (39kW/53k) a 1.2 S (44kW/60k) dostal Kadett nový motor s rozvodem OHC, který měl ve verzi 1.3 N (44kW/60k) a ve verzi 1.3 S (55kW/75k). V srpnu 1981 rozšířily nabídku další OHC motory 1.6 N (55kW/75k) a 1.6 S (66kW/90k). O rok později doplnil Opel nabídku o vznětový čtyřválec 1.6 D (40kW/54k). Milovníci sportovně vyhlížejících vozů mohli při absenci kupé sáhnout po třídveřovém modelu Kadett SR s černě natřenou spodní částí vozu, spoilery, sedadly Recaro a motory 1.3 S nebo 1.6 S. Komu ani to nestačilo, dočkal se v lednu 1983. Kadett GTE znovu zařadil Opel mezi výrobce dostupného sportovního nářadí. Čtyřválec 1.8 l se vstřikováním paliva Bosch LE-Jetronic a výkonem (85kW/115k) uděloval vozu rychlost 187 km/h. Tomu odpovídal i tužší a nižší spodek, nové tlumiče řízení a vštrané kotoučové brzdy na předních kolech. Zvenku se vozy odlišovaly nárazníky nalakovanými v barvě karoserie – většinou bílé.


Zajímavou odbočkou historie byl Opel Kadett 400, speciál s pohonem zadních kol, odvozený od modelu GTE. Pro závody nehomologovaných vozů v Jižní Americe byly postaveny tři vozy. K pohonu byl použit motor 2.4 l z Manty 400. Jezdec Tony Pond jel s Kadettem 400 na druhém místě v Nissan Rally, než skončil s poruchou olejového čerpadla.


Aerodynamický přeborník (Kadett E, 1984-1991)

Posledním nositelem jména Kadett v Evropě se stal Opel Kadett E, představený v roce 1984. Stal se důstojným završením dlouhé historie tohoto vozu, korunované mezinárodní porotou evropských novinářů titulem Automobil roku 1984/1985. Jedním z důvodů jejich rozhodnutí bylo, kromě příznivého poměru užitné hodnoty k ceně, mimořádně čisté aerodynamické řešení karoserie. Verze GSi se s koeficientem c = 0,30 stala nejaerodynamičtějším vozidlem ve své třídě.


Rozměry karoserie se proti Kadett D změnily jen nepatrně, dál se ale rozrostla paleta nabízených verzí. Kromě třídveřového a pětidveřového hatchbacku a 4228 mm dlouhého kombi přišel Opel nově s pětidveřovým, sedanem a stupňovitou zádí (Němci mu říkali Stufenbeck), který se chlubil mimořádně objemným zavazadlovým prostorem (0,55m3). O roku 1986 stavěla italská karosárna Bertone v Gruglisku u Turína kabriolety s ochranným rámem mezi předními a zadními sedadly a plátěnou stahovací střechou. Vozy měly na trhu úspěch a přes poměrně vysokou cenu 31 až 37 tisíc marek se jich prodalo 60.218 kusů.

Motory 1.2 S, 1.3 N/S, 1.6 S, 1.6 D a 1.8 GSi převzal Kadett E od předchůdce, pro modelový rok 1988 se základním motorem se stala čtrnáctistovka (44kW/60k) a na vrcholu nabídky se objevily dvoulitry, které měly pro modely GSi a GT 85 kW/115k a pro špičkový model GSi 16V díky čtyřventilové technice dokonce (110kW/150k). Tyto nejvýkonnější Kadetty dosahovaly rychlosti 217 km/h. V roce 1989 dostaly Kadetty mírně faceliftovou příď, která je přiblížila k modelům Vectra a Omega.

Kadett E se vyráběl v Brazílii pod jménem Chevrolet Kadett a stal se také základem jihokorejského Daewoo LeMans, vyráběného v letech 1986 až 1994. Pozdější faceliftová verze se prodávala pod názvy Cielo, Racer a Nexia. Tentýž vůz se prodával v USA pod názvem Pontia LeMans.

Kadett E se v Bochumi vyráběl do konce roku 1991 a dosáhl největšího počtu vyrobených kusů ze všech pěti generací, téměř 3,8 milionu. Vystřídal jej Opel Astra, současně vyráběný ve třetí generaci. Celkem vzniklo bezmála 11 milionu Kadettů a je tedy možné konstatovat, že šlo o velmi oblíbený vůz.

Opel Kadett

 

Opel Kadett

 

Opel Kadett

Výrobce

Opel

Koncern

GM

Další jména

Vauxhall Astra

Roky produkce

1936 - 1991

Místa výroby

Německo, Velká Británie

Nástupce

Opel Astra

Konkurence

Volkswagen Golf

Třída

nižší střední

Opel Kadett byl osobní automobil, který se poprvé objevil už v roce 1936 – tehdy označovalo kompaktní 3,8 m dlouhý vůz s litrovým motorem a pokrokově řešenou celokovovou karosérií. Během necelých čtyř let vzniklo přes 107 000 automobilů Kadett první generace, potom však musely – stejně jako větší vůz Olympia s jedenapůllitrovým motorem – udělat místo válečné produkci. Zatímco postupně modernizovaná Olympia se po válce vyráběla dál, Kadett z nabídky své značky zmizel. Rudá armáda totiž zabavila kompletní výrobní linku a na šedesáti železničních vozech ji převezla do sovětské metropole, kde se na ní po léta vyráběly automobily Moskvič.

Historie

Kadett A

 

Opel Kadett A

Novodobá historie typu Kadett se začala psát na jaře 1960. Tehdy padlo rozhodnutí o výstavbě nové automobilky v Bochumi, jež měla podstatným způsobem zvýšit výrobní kapacity značky Opel a umožnit rozšíření nabídky o kompaktní automobil schopný konkurovat vozu VW „brouk“, v rekordním tempu postavená automobilka, do níž Opel investoval tehdy závratnou částku 1,3 miliardy marek a v níž zaměstnal přes 9 tisíc lidí, začala už v létě 1962 produkovat zbrusu nový Opel Kadett. Kompaktní 3,9 m dlouhý automobil klasické koncepce s litrovým čtyřválcem v přídi měl poháněnou tuhou zadní nápravu odpruženou podélnými listovými pery , přední kola byla zavěšena na příčných ramenech doplněných spodním příčným listovým perem. Hlavním konstruktérem typu Kadett by lHans Mersheimer, na konstrukci a vývoji spolupracovalo i technické středisko koncernu General Motors v americkém Warrenu (Michigan). Sympatický automobil, který dnes známe pod označením Kadett A, se vyznačoval vtipnou konstrukcí, spolehlivosti a nenáročností – byl to například první automobil Opel bez mazacích míst na podvozku.

Od podzimu 1962 se Opel Kadett začal prodávat jako dvoudveřový tudor se stupňovitou zádí a litrovým motorem o výkonu 29 kW spojeným se čtyřstupňovou převodovkou. Na jaře 1963 následovala luxusněji vybavená verze L a prostorné třídveřové kombi Kadett Caravan, o půl roku později debutovalo úhledné čtyřmístné kupé s novou přídí a zároveň nabídku obohatily varianty S, poháněné motorem naladěným na 35 kW. I se slabším motorem dosahoval kadett o hmotnosti 690 až 735 kg největší rychlosti 120 km/h, výkonnější vozy s označením S byly poháněny motorem naladěným na 35 kW, maximální rychlost byla přes 130 km/h. Spotřeba obou verzí se lišila asi o půl litru (8.0 a 8.5 l na 100 km), v zádi uložená palivová nádrž o objemu 33 l však nebyla nijak předimenzovaná.

Už v roce 1963 se produkce kompaktního vozu vyhoupla na 209 000 kusů, v následující sezóně pak až na 274 000 a kadett tak vytvořil plných 40% z celkové výroby osobních automobilů Opel. Do čerence 1965 vyjelo z Bochumi téměř 650 000 vozů Kadett A, z toho přes 126 000 kombíků Kadett Caravan.

Kadett B

Opel Kadett B tudor

Nový Kadett B slavil premiéru po letních prázdninách roku 1965. Měl prodloužený rozvor náprav (2416 mm místo původních 2325 mm), rozšířený rozchod kol vpředu i vzadu a prostornější 4,1 m dlouhou karoserii. Vedle dvoudveřového tudoru, kupé se splývavou zádí a třídveřového kombi Caravan se poprvé objevil i čtyřdveřový sedan klasického střihu. Objem motoru převrtáním povyrostl na 1,1 l, přičemž standardní verze dávala výkon 33 kW a ostřejší provedení nabízelo 40,5 kW, takže s ním Kadett B s pohotovostní hmotností 750 až 790 kg dosahoval rychlosti až 135 km/h, zatímco slabší verze jezdily nejvíce 125 km/h. S ohledem na lehce zvýšenou spotřebu (v průměru 9 až 10 l na 100 km) byl objem palivové nádrže zvětšen na 40 l, výkonnější modely dostávaly standardně přední kotoučové brzdy, jež se jinak montovaly za příplatek. V únoru 1967 se všechny varianty řady Kadett B dočkaly dvou okruhové brzdové soustavy (u výkonnějších standardně doplněné posilovačem), v létě téhož roku nahradila původní zadní nápravu zcela nová, sice i nadále tuhá, ale lépe vedená podélnými rameny, jež zaručovaly lepší komfort i jízdní vlastnosti. Souběžně se začal montovat bezpečnostní dělený hřídel řízení a nový tříramenný volant s čalouněným středem.

Už koncem roku 1966 se začalo prodávat sportovně laděné kupé Opel Rallye Kadett s atraktivní výbavou a dvoukarburátorovou verzí motoru 1,1 o výkonu 44 kW. Stalo se hitem a během následujících pěti let se prodalo přes 10 000 vozů Rallye Kadett v různých provedeních, ovšem i s výkonnějšími motory. V září 1967 Opel překvapil zákazníky (ale i konkurenci) doslova explozi nových modelů. Vozy Kadett B se prodávaly nejen s motorem 1,1 l, ale také s většími čtyřválci 1,7 a 1,9 l o výkonu 55 a 66 kW. Navíc se vedle nich objevily nové modely Olympia s elegantní splývavou zádí (i ve čtyřdveřovém provedení), bohatou výbavou a motorem 1,7 a 1,9 l. Sportovně založení zákazníci si mohli pořídit kupé Opel Rallye Kadett 1900, jež s motorem o výkonu 90 koní dosahovalo rychlosti až 166 km/h za 13 s. Milovníci pohodlí si od listopadu 1968 mohli objednat čtyřválce 1,7 nebo 1,9 l ve spojení s třístupňovou samočinnou převodovkou z továrny GM ve francouzském Štrasburku, od jara 1969 se třístupňová automatika montovala i v kombinaci s výkonnějším provedením motoru 1,1 l.

Zlaté časy mimořádně bohaté nabídky skončila v létě 1970, kdy byla ukončena výroba modelů Olympia i většiny vozů Kadett B s motory 1,7 a 1,9 l – výjimkou byl jen sportovně laděný Rallye Kadet 1900. V srpnu 1971 prošla modelová řada Kadett B poslední inovací, dostala novou černou masku, motor 1,2 l o výkonu 60 koní (44 kW) a lehce se změnil i zevnějšek špičkových verzí Rallye Kadett. Produkce vozů Kadett B byla ukončena v červenci 1973 a konečná bilance byla pozoruhodná: celkem vyjelo z Bochumi přes 2,6 milionu těchto oblíbených automobilů (z toho asi 419 000 kombi Caravan), k nimž musíme přidat ještě asi 80 tisíc blízce příbuzných vozů Olympia.

Kadett C

 

Opel Kadett C coupé

V roce 1973 byla představena třetí generace poválečného Kadetta. Kadett C se vyráběl v pěti karosářských variantách: dvou a čtyřdveřový sedan, kupé, kombi a v roce 1975 byl uveden hatchback s názvem Kadett City (odvozený z Vauxhallu Chevette). Tato generace byla poslední, která měla pro Kadetty typické uložení motoru vpředu s pohonem zadních kol. V nabídce motorů si každý mohl vybrat přesně to, po čem toužil. Základním motorem byl čtyřválec s objemem 1 litr (29 kW), dále byly k mání motory 1,2 N (40 kW), 1,2 S (44 kW), 1,6 S (55 kW). Vrcholnou verzi tvořil silný dvoulitr s výkonem 81 kW. Výroba byla ukončena v roce 1979, kdy byl představen nástupce – Kadett D.

Kadett D

 

Opel Kadett D

Výroba Kadettu D probíhala od roku 1979 do roku 1984. Kadett D byl prvním modelem automobilky Opel, který měl poháněná přední kola. Se svým koeficientem odporu vzduchu cx = 0,39 patřil k aerodynamicky nejlépe vyřešeným vozům své třídy tehdejší doby.

Kadett E

 

Opel Kadett E

Kadett E byl představen roku 1984. V roce 1985 byl zvolen jako auto roku. Vyráběl se jako Opel Monza (Jihoafrická Republika) Vauxhall Belmont (Velká Británie), Chevrolet Kadett (Brazílie), ze základu Kadettu E vychází např. Daewoo Racer.  Výroba skončila v roce 1991.

Závodní verze

 

Závodní Kadett E GSi

Vozy Opel Kadett se pravidelně objevovaly v soutěžích rallye. Typ Kadett E GSi upravený dle předpisů skupiny A vyhrál Rallye Nový Zéland 1988.

Opel Kadett 4x4

Opel Kadett 4x4 byl rallyeový speciál určený proskupinu B. Technicky vůz vycházel z poslední generace Kadettu a měl se stát nástupcem typu Opel Manta 400. Plán byl, že vozidlo bude nasazené v sezoně mistrovství světa v rally 1987. Kvůli zrušení skupiny však nebyl vůz nikdy nasazen. Jedinými starty tak byla Rallye Dakar 1968, Rallye Dakar 1986a několik Afrických maratonských rallye. John Welsch s vozem startoval v rallycrossu v roce 1988. Dodnes není známo, kolik vozů bylo vyrobeno.

Karoserie vozu byla výlučně z kevlaru. Původně prototypy používaly motor Ford 1,8 litru o výkonu 380 kW. Ten byl nahrazen přeplňovaným turbomotorem Opel s elektronickým vstřikováním. Turbodmychadlo bylo od firmy KKK a šestistupňová převodovka od firmy Xtrac. Kola byla nezávisle zavěšenýma v lichoběžníkových nápravách. Automobil vážil 960 kg, byl dlouhý 3998 mm a široký 1665 mm.