Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Opel Käpitan

Zdroj: www.auto.cz

Opel Kapitán – třicet let ve službě

V době, kdy vrcholily přípravy nacistického Německa  na válku, připravovala automobilka Opel nástupce typu Opel Super Six, aby doplnila svoje nové typové řady Olympia a Kadett o zástupce nejvyšší třídy. Je celkem příznačné, že v době horečného zbrojení a militarizace Německa dostal Opel velký luxusní model Admirál.

 

Předválečná elegance

Veřejnosti se nový špičkový model automobilky Opel, nazvaný Kapitán, představil v roce 1938. Stejně jako menší typy Olympia a Kadett dostal Kapitán samonosnou karoserii moderních tvarů, obvyklých u tehdejších amerických vozů. Vůz dostal prostornou čtyřdveřovou karoserii s rozměry 4620 x 1660 x 1640 mm a rozvorem 2695 mm. Prodloužené přední blatníky zasahovaly až do předních dveří. Do blatníků byly zabudovány světlomety neobvyklého hexagonálního tvaru. Horní čtyři vodorovné mřížky chladiče byly prodlouženy do boků dlouhé kapoty motoru. Víko zavazadlového prostoru ve splývající zádí bylo tvarované tak, že v něm mohlo být umístněno náhradní kolo. Kapitän se dodával i ve dvoudveřovém provedení (kupé) a v počtu kolem 250 kusů také s otevřenými karoseriemi. Kabriolety se v menších počtech stavěly i v karosárnách Gläser a Hebmüller. S jedním takovým kabrioletem přijel údajně v roce 1945 do Prahy sám generál Koněv.

V předu umístněný motor pohánějící zadní kola byl převzat z typu Super Six. Byl to řadový šestiválec s rozvodem OHV s objemem 2473 cm³. Jeho výkon (40kW/55k) postačoval vozu s hmotností 1220 kg k dosažení maximální rychlosti 126 km/h. Spotřeba se pohybovala kolem 13 litrů na sto kilometrů. První Kapitän měl vpředu nezávislé zavěšení kol na příčných ramenech a pérování vinutými přužinami, vzadu měl tuhou nápravu odpruženou podélnými listovými pery.

Výroba cestovních vozů v automobilce Opel skončila na podzim roku 1940, neboť přednost dostaly nákladní vozy, kabiny a benzinové nádrže stíhaček a další vojenský materiál. Modelů Kapitän, se do té doby vyrobilo, něco přes 25 tisíc a jeden z nich se stal miliontým vyrobeným automobilem značky Opel. Automobilka v Rüsselsheimu se pak pochopitelně stávala častým terčem spojenců. Nálet v srpnu 1944 způsobil ničivý požár, po kterém byla více než polovina budov a zařízení nezpůsobilá k další výrobě automobilů.   

 

Povstal z trosek

Prakticky hned po podpisu kapitulace a rozdělení Německa na okupační zóny práce na obnově rüsselshaimské továrny. Už v roce 1946 zde začala výroba Frigidaire a náklaďáků Blitz. Výroba osobních vozů byla obnovena v roce 1947 typem Olympia a brzy potom, v říjnu 1948, sjel z výrobního pásu první poválečný Kapitän. Šestiválcový motor a karoserie zůstaly prakticky beze změny, jen šestiúhelníkové světlomety byly nahrazeny kruhovými. Od května 1950 se řadicí páka třístupňové převodovky přesunula z podlahy pod sloupek řízení. Do února 1951 bylo vyrobeno přes 30 tisíc poválečných Kapitánů.

V březnu téhož roku dostal Kapitän mírně modernizovanou karoserii. Změnila se především přední část vozu s bohatě chromovanou, dole rozšířenou, maskou chladiče a na bocích kapoty zmizely vodorovné lišty. Úpravami prošla také záď  vozu, prodloužily se blatníky a zvětšil se zavazadlový prostor. Díky zvýšení kompresního poměru z 6,0:1 na 6,25:1 se zvýšil výkon šestiválce na 43 kW/58k. Do července 1953 vyrobil Opel přes 48.500 takto vylepšených modelů Kapitän.

 

Opel Kapitän

Po 15 letech od zrodu prvního Kapitána, na podzim roku 1953, přišla jeho druhá generace se zcela novou, elegantní karosérií v americkém stylu. Nový Kapitän byl delší a širší než jeho předchůdce, při rozvoru 2750 mm měl vnější rozměry 4710 x 1760 x 1600 mm. Moderní pontonová karoserie měla zaoblené přední a zadní okno, které bylo rozděleno dvěma příčkami na tři díly. Dále žraločí masku, známou už z modelu Olympia Rekord a náznak zadních ploutví s koncovými světly.

Pod kapotou zůstal 2,5 litrový řadový šestiválec, známý z předchozí generace, jeho maximální výkon byl ale díky vyšší kompresi (7,0:1) zvýšen na 50 kW/68k. Výraznými změnami prošel i podvozek. Přední kola dostala vylepšené nezávislé zavěšení a byla odpružena vinutými pružinami s teleskopicko hydraulickými tlumiči. Vzadu ještě zůstala tuhá náprava odpružená půleliptickými pery. Plně synchronizovaná třístupňová převodovka se ovládala řadicí pákou pod volantem.

V roce 1955 byl výkon šestiválce zvýšen o 2 kW a o rok později o další 3 kW na 55 kW/75 k, čímž vzrostla maximální rychlost na 138 km/h. Pro modelový rok 1956 prošla karoserie faceliftem, který se dotkl především přední části vozu s novou bohatě žebrovanou maskou chladiče a světlomety skrytými pod stříškami blatníků. Vzadu se změnil tvar koncových světel a tudíž i tvar zadních ploutví. Změnily se také lišty na bocích.

Nový Kapitän byl vrcholem modelové řady značky Opel a hned v prvním roce bylo vyrobeno přes 44 tisiíc vozů. Továrna v Rüsselsheimu jela na plné obrátky a 9. listopadu 1956 slej z výrobního pásu dvoulitrový Opel, shodou okolností přávě Kapitän. Ten měl na památku všechny chromované díly pozlacené. V tomto provedení se Kapitän vyráběl až do roku 1958. Od května, roku 1957 s poloautomatickou převodovkou (na přání čtyřrychlostní). Celkem bylo za necelých pět let vyrobeno přes 154 tisíc kapitänů druhé generace.

 

Na vrcholu (Kapitän P1 a P2)

V době, kdy v Americe vyjížděly z továren největší vozy s panoramatickými okny a délkou blížící se šesti metrů, přišel Opel s další generací modelu Kapitän, která dostala interní označení P1. Vůz představený v červnu 1958 se pyšnil panoramatickými okny, zasahujícími hluboko do boků, mírně pozměněnou přední maskou a zajímavě tvarovanými zadními světly, podle kterých dostal přezdívku klíčová dírka (das Schlüsselloch). Rozvor se zvýšil na 2800 mm, délka na 4764 mm a šířka na 1785 mm. Díky ploché střeše byl nyní Kapitän vysoký jen 1500 mm. Výkon 2,5 litrového šestiválce povyrostl na 59kW/80k a maximální rychlost 1.310 kg těžkého vozu na 144 km/h. V tomto provedení se Kapitän vyráběl jen jeden rok (přes 34 tisíc vozů), kdy jej nahradila inovovaná verze P2.

Kapitän P2 debutoval na frankfurtském autosalonu 1959. Pochlubil se ještě elegantnější karoserií s většími rozměry proti P1 (4831x1812x1512 mm), novou přední maskou roztaženou na celou šířku vozu a nově řešeným zadním oknem. Hranatější střecha umožnila cestujícím lepší nástup, dál se zlepšily jízdní vlastnosti a bezpečnost (širší pneumatiky a větší brzdy).

Pohon zadních kol zajišťoval nový řadový šestiválec OHV s objemem 2605 cm³ a výkonem 66kW/90k. Doplňovala je třístupňová nebo čtyřstupňová převodovka a od prosince 1960 automatická převodovka Turbo-Hydramatic z kuchyně GM. Vůz s hmotností kolem 1300 kg jezdil až 150 km/h a na stovku zrachloval za 16 s. Spotřeba se pohybovala 12l/100km. Do prosince 1963 vyrobil Opel přes 145 tisíc Kapitánů P2.

Jeden ze tří (Kapitän A a B)

V šedesátých letech minulého století narostly rozměry velkých Opelů natolik, že nebylo nutné je rozlišovat velikostí karoserie. Na jaře 1964 přišel Opel s řadou tří modelů, nazvanou KAD (Kapitän, Admirál, Diplomat), ve které Kapitän zaujal roli základního modelu. Nejluxusnější Diplomat s vinylovou střechou a motorem V8, středně vybavený Admirál a  nejchudší Kapitän, který dostal, stejně jako jeho bratři, kódové písmeno A. Identické karoserie s rozvorem 2845 mm a rozměry 4948 x 1902x 1454 mm se lišily jen množstvím chromu a výbavou a jsou považovány za nejameričtější v celé historii Opelu.

Kapitän A dostal stejné řadové šestiválce jako Admirál, který začal se starým známým 2.6S 74kW/100k a o rok později dostal nový sedmiložiskový šestiválec 2.8S 92kW/125k a silnější  2.8HL 103kW/140k, se kterým jezdil Kapitän až 180 km/h. Vzácně se vyskytoval i Kapitän V8 s motorem 4.6 litrů od Chevroletu. Koncem roku 1967 dostal Kapitän nové řízení, včetně neformovatelného sloupku volantu, ale prodej klesl a tak byla o rok později výroba ukončena. Celkem bylo vyrobeno kolem 25 tisíc Kapitánů A. Nejúspěšnějším z celé řady KAD A byl Opel Admirál.

Posledním typem, který nesl jméno Kapitän se stal v roce 1969 nejlevnější model z trojice KAD B. Kapitän B dostal jen o málo evropštější karoserii se stejným rozvorem jako Kapitän A a nepatrně menšími rozměry. Trojice nabízených šestiválců 2,8 litrů měla výkonové rozpětí 97-121 kW. Na odbyt ale moc nešly a tak po vyrobení necelých 5 tisíc kusů byla výroba modelu Kapitän B v květnu 1970 zastavena. Zatímco Admirál a Diplomat pokračovaly až do roku 1978, kdy je nahradil Senator.

Opelu Kapitän patří čestné místo v historii automobilismu jako nejrozšířenějšímu evropskému modelů s šestiválcovým motorem. V letech 1938 až 1970 jich bylo vyrobeno skoro půl milionu.