Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Opel Rekord

Zdroj: www.auto.cz

Opel Rekord – království středu

Nástupcem předválečného Opelu Olympia se stal model Olympia Rekord. V roce 1597 dostal zcela novou karoserii v americkém stylu a ve dvou generacích se vyráběl šest let. Jeho nástupcem se stal vůz střední třídy Opel Rekord.

Historii modelu Opel Olympia a Olympia Rekord jsme sledovali až do roku 1957 v článku Opel Olympia – od olympiády k Rekordům. Na tomto místě se podíváme na další vývoj tohoto typu a jeho postupný přechod na oblíbený vůz střední třídy, Opel Rekord.

Opel Rekord P I (1957 – 1960)

Na podzim roku 1957 přišel Opel se zcela novým modelem, interně označovaným jako typ P I. Vůz se stal s velkým zájmem odborné i laické veřejnosti a na autosalonu ve Frankfurtu byl zavalen řadou obdivovatelů. Základní provedení se jmenovalo Olympia , luxusnější Olympia Rekord nebo jen Rekord a třídveřové kombi tradičně Caravan. Nechyběla ani užitková verze, odvozená od kombi a od roku 1959 také čtyřdveřová karoserie. Vůz se líbil i Američanům a tehdejší šéf General Motors Harlow Herbert Chrtice dokonce prosadil, že se jako vůbec první Opel v historii prodával v USA v prodejní síti značky Buick.



Vůz s rozměry karoserie 4433x1616x1490 mm (proti svému předchůdci byl téměř o 20 cm delší) a rozvorem 2541 mm poskytoval uvnitř dostatek prostoru pro cestující i jejich zavazadla a navíc měl mimořádně atraktivní tvary s panoramatickým předním a zadním oknem, napodobujícím svoje příbuzné za oceánem. Bohatě prosklenou kabinou se podstatně zlepšil výhled všemi směry (Opel uváděl hodnotu 92%).

Americký vliv nezapřel ani interiér s dvouramenným volantem a vodorovně uspořádaným tachometrem. Nejlevnější provedení Olympia vypadalo dost chudě, nemělo boční lišty ani chromované rámečky oken. Prodávalo se za 5.625 marek (Rekord stál 6.385 a Caravan 6.685 marek).

Starý dobrý čtyřválec OHV 1,5 l (pocházel z roku 1937) byl převzat vcelku beze změn, jeho výkon se ale zvýšil na 33 kW/45k. V roce 1959 dostal Rekord ještě navíc motor 1.7 litru s výkonem 40,5kW/55k, se kterým jezdil až 132km/h. Podvozek měl nové zavěšení předních kol s trojúhelníkovými rameny a vinutými pružinami s progresivním účinkem.

Nabídku výbavy rozšířila poloautomatická převodovka Olymat. Na dolním konce ceníku nahradil Olympii model Opel 1200 s motorem 1.2 l 29kW/40k, který se vyráběl až do roku 1962. Opelů Rekord P I bylo vyrobeno kolem 307 tisíc. V letech 1959 – 60 vznikl v malé firmě Autenrieth z Darmstadtu přestavbou z dvoudveřových Rekordů menší počet kupé a kabrioletů.


Opel Rekord P II  (1960 – 1963)

V období hospodářského zázraku obměňovaly německé automobilky svoje modely velmi často a Opel nezůstal  pozadu. Není proto divu, že už po třech letech přišla další generace Rekordu s kódovým označením P II. Při stejném rozvoru povyrostl Rekord znovu do délky (4516x1633x1488 mm) a dostal zcela přepracovanou karoserii, tentokrát už bez panoramatického předního a zadního okna. Dostal se opět ve verzi se stupňovitou zádí a dvěma nebo čtyřmi dveřmi, nechyběl ani třídveřový Caravan se zesílenými listovými pery na zadní nápravě. Od Caravanu bylo odvozeno 33 tisíc vyrobených dodávek. Od srpna 1961 se začalo v továrně Opel, ve spolupráci s firmou Autenrieth, vyrábět kupé s odlišně tvarovanou zadní částí snížené kabiny (zadní okno více skloněné) a dlouhou zádí. Název Olympia se už vyskytoval jen sporadicky a v další generaci definitivně vymizel.

Motor 1.5 l měl nyný 37kW/50k a sedmnáctistovka 40.5 kW/55k. Od června 1962 se do luxusnější verze 1700L a do kupé montoval motor 1700S, jehož výkon dáky zvýšené kompresi narostl na 44kW/60k. Na přání se dodávala čtyřstupňová převodovka s řadicí pákou pod volantem. Firma Autentrieth pokračovala v dodávkách kabrioletů upravovaných z kupé. Celkem bylo Rekordů P II vyrobeno necelých 756 tisíc.

Opel Rekord A (1963 - 1965)

Důležitým mezníkem v historii vozů Opel  Rekord se stal březen 1963, kdy byl představen model, dnes označovaný jako Opel Rekord A se zcela přepracovanou karoserií, vycházející továrně z Chevroletu Nova (Chevy II). Typickými prvky byly ostré hrany blatníků a americká maska chladiče se zabudovanými kruhovými světlomety. Prodloužený rozvor 2639 mm a vnější rozměry 4521x1697x1466 mm dokázaly nabídnout opravdu velký vnitřní prostor. Jinak se toho proti P II mnoho nezměnilo. Podvozek klasické koncepce měl nadále poháněnou tuhou zadní nápravu, odpruženou listovými pery. Novinkou příplatkové nabídky byly přední kotoučové brzdy s posilovačem. Karosářské verze opět zahrnovaly tudor, sedan, kombi,  kupé a dodávku. Kolínská firma Deutsch vyrobila menší počet kabrioletů.

Motory 1.5 a 1.7 posílily o pě koní na 55k a 60k a 1.7S pro Rekord L a kupé na 49kW/67k. V březnu 1964 představil Opel modely Rekord L-6 a Coupé-6 poháněné řadovým šestiválce 2.6 l, převzatým z většího typu. Výkon tohoto motoru 74kW/100k dokázal rozparádit kupé až na 167 km/h. Čtyřstupňová převodovka měla tentokrát řadicí páku na podlaze. Počet vyrobených Rekordů A dosáhl čísla 885.292 tisíc.


Opel Rekord B (1965 – 1966)

Inovovaný Opel Rekord B se od svého předchůdce zvenku odlišoval jen v detailech, např. obdélníkovými předními světlomety nebo kruhovými zadnímisvětly. Jinak tomu, ale bylo pod kapotou. Tam se totiž usídlily úplně nové čtyřválce s rozvodem OHC nazvané CIH (cam in head) a označované  podle objemu 1500S a 1900S (44kW/60k, 55kW/75k, 66kW/90k). Tyto motory se pak udržovaly v Rekordech až do konce jejich výroby v roce 1986 a spolu s dále dodávaným šestiválcem znamenaly posun Rekordu mezi všestranně moderní automobily.

Novinkou příplatkové nabídky byla americká dvoustupňová automatická převodovka Powerglide. Standardní výbavou se staly přední kotoučové brzdy a u silnějších modelů posilovač. Za necelé dva roky vyrobil Opel téměř 300 tisíc Rekordů B.




Opel Rekord C (1966 – 1971)

Zatímco u Rekordu B se generační výměna odehrála pod kapotou a šlo vlastně o přechodový typ, Rekord C přišel s novým pojetím karoserie a vinutými pružinami i na zadní nápravě. Americký vliv se projevil na boční linii vozu, kde se prosadilo zvlnění ve tvaru láhve od Coca-Coly. Ostatně, stejným stylingem prošly také evropské Fordy. Rozvor se prodloužil o dalších 28 mm na 2667 mm a vnější rozměry narostly do délky a šířky (4572x1755x1460 mm). Vpředu se změnila maska chladiče, nárazníky a směrovky. Jedinou novinkou mezi typy nabízených karoserií bylo pětidvéřové kombi, pokud pomineme taxikářskou verzi z roku 1967 s rozvorem prodlouženým na 2870 mm.



Mozaika motorů zahrnovala čtyřválce 1500, 1700, 1700S a 1900S. Šestiválec 2200 s výkony v rozmezí od 58 (později 60) do 106 koní (43-78kW). Ten poslední údaj patří modelu Rekord Sprint Cupé (1967-1971),  poháněného motorem 1900 H se dvěma karburátory. Toto pohledné kupé se sportovními koly dosahovalo rychlosti až 174 km/h a na stovku zrychlovalo za 12,5 s.

Dřívější model Rekord L-6 byl nahrazen typem Commodore A. Byl to vlastně jen lépe vybavený Rekord C, poháněný řadovým šestiválcem. Na základě Rekordu C se v továrnách GM v belgických Antverpách a v jihoafrickém Port Elizabeth vyráběl model Ranger. Proti Rekordu měl odlišnou přední masku se čtyřmi světlomety. Rekord C se také od roku 1968 vyráběl v Brazilii jako Chevrolet Opala a Comodoro, v různých verzích údajně až do roku 1992.

Pro svoji spolehlivost, prostorný interiér a hezký výhled se Rekord C stal druhým nejúspěšnějším modelem celé řady a byl vyroben v počtu necelých 1.3 miliónů kusů. Jeden z nich, konkrétně kombi, se 6. září 1971 stal desetimiliontým vyrobeným Opelem. Ke 40. výročí zahájení výroby Rekordu C představil Opel trojici těchto vozů (v popředí kabriolet Deutsch)  na nově otevřené testovací dráze u Hanau.

Opel Rekord D (1972 – 1977)

Móda zvlněných boků netrvala dlouho a Rekord D se už obešel bez nich. Je s podivem, že jeho - nyní už spíše evropské – tvary navrhl šéfstylista GM Charles Jordan. Proti Rekordu C měl při stejném rozvporu nepatrně menčí rozměry (4567x1718x1405 mm). Z cela nová karoserie dostala ostřejší rysy (podobný styl dostalo rok později i Kadett C), z jednodušší přední masky se vydělily pbdélníkové světlomety a přidaly se ke zvětšeným směrovkám. Podvozek měl vpředu lichoběžníkové polonápravy a vzadz tuhou nápravu s podélnými rameny a vinutými pružinami. Vzhledem k tomu, že by se označení Rekord D mohlo plést s dieselovým pohonem, použil se také název Rekord II.

K pohonu byly k dispozici čtyři OHC 1.7 48,5kW/66k, 1.7S 61kW83k a 1.9SH 71kW/97k. Nový byl vznětový čtyřválec 2.1 litru, později 2.0 litru. Tento motor byl o něco vyšší, takže Rekordy s tímto motorem měly ve středu kapoty výstupek. Šestiválcová verze se, analogicky jako u Rekordu C, nazývala Commodore B (kupé a sedan). Kupé Commodore GS/E poháněl řadový šestiválec 2.8 s elektronickým vstřikováním paliva (118kW/160k) a dosahoval s ním 200km/h. Standardně se dodávala čtyřrychlostní převodovka s řazením na podlaze i pod volantem a také automatická převodovka TH-180.

Vozy se vyráběly ve verzích sedan, pětidvéřové kombi a dvoudvéřové kupé (pick-up zůstal jen v prototypu). Vozům s luxusnější výbavou se říkalo Berlina. Nové karoserie převzaly i Rangery, nebyly však příliš úspěšné a v roce 1976 byla jejich výroba ukončena. V Jižní Africe se s karoseriemi rekordu D vyráběly Chevrolety 2500, 3800 a 4100. Celkem bylo vyrobeno kolem 1.1 milionu Rekordů D.


Opel Rekord E (1977 – 1986)

Poslední generace Rekordů se dělí podle roku výroby na Rekord E1, vyráběný v letech (1977-82) a Rekord E2 (1982-86). Přepracovaná karoserie se ještě naposledy zvětšila do rozměrů 4595x1725x1420x mm a umožnila zvětšit vnitřní prostor i kufr (0,48m³). Kombi mělo objem pro zavazadla dokonce 0,88m³ a patřilo v tomto směru k největším na německém trhu. Proti déčku se přední světla zase vrátila k masce chladiče, zmizely ostré hrany blatníků a boční prolis zdůraznil mírně klínový profil karoserie. Karoserie byly k dispozici v provedení tudor a sedan, kombi Caravan mělo tři nebo pět dveří. Kdo chtěl kupé, musel vystačit s modely Manta B nebo Monza A.

K základním motorům 1.7N a 1.9N z předešlé generace se přidaly dvoulitry 2.0N (66kW/90k), 2.0S (74kW/100k) a 2.0E (81kW110k) s elektronickým zapalováním Bosch. Starým známým byl vznětový 2.1D (44kW/60k), doplněný od roku 1978 dieselem 2.3D (48kW/65k). Vozy se vznětovými motory měly opět na kapotě typickou bouli. Za příplatek se dodávala pětistupňová převodovka. Podvozek dostal novou přední nápravu se vzpěrami McPherson, vzadu zůstala tuhá náprava. Ve Velké Británii se model E1 s pozměněnou přídí prodával pod jménem Vauxhall Carlton. V Austrálii zase posloužil jako základ pro Holden VB Commodore.

V září 1982 se představil Rekord E ve faceliftované karoserii s aerodynamicky výhodnější přídí a vyšší zádí. Tyto vzhledové úpravy se pochopitelně projevily i na ostatních modelech, včetně sedanu se vznetovými motorem a kombi (oba vozy na obrázcích v luxusním provedení GLS). Od jara 1983 byla k dostání špičková verze CD s motorem 2.2E. Úrovně výbavy Standard, Luxus a Berlina byly od modelového roku 1985 změněny v souladu s ostatními modelovými řadami na LS, GL a GLS. Celkově bylo Rekordů E vyrobeno přes 1.4 milionu kusů ( z toho 993 tisíc Rekordů E1). Jejich nástupcem se stal u nás dobře známý Opel Omega.

Za třicet let bylo vyrobeno v sedmi generacích kolem 6 milionů Rekordů, takže je klidně můžeme nazvat králi střední třídy. Přesto, že se k nám nikdy nedovážely, setkáváme se s nimi občas i na našich silnicích.