Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Taxíky světa

úvodní stránka

LADA 1200
Addis Abeba 1980

 

Technická data
Lada 1200 (1970-1988)
Motor: R4
Objem: 1.2 litrů
Výkon: 43 kW
Maximální rychlost: 132 km/h
Hmotnost: 955 kg

 

LADA 1200
Podle dohod podepsaných mezi Sovětským svazem a automobilkou Fiat měla tato italská firma v polovině 60. let 20. století dodat sovětským odborníkům technologii pro výrobu poměrně moderních osobních automobilů, jež měly vznikat v závodech AvtoVAZ ve městě Togliatti. Prvním produktem této továrny byl VAZ 2101 představený v roce 1970, v Evropě známý pod jménem Lada 1200.

Italská škola
Konstrukce automobilu vycházela z Fiatu 124, který se vyráběl v Itálii v letech 1966-1974. Měl líbivou čtyřdveřovou karoserii typu sedan a design charakteristický pro italské vozy z 60. let. Mezi klasickými kulatými předními světlomety byla umístěna elegantní chromovaná mřížka chladiče. K dalším chromovaným ozdobným prvkům patřily nárazníky, kryty kol, okenní rámy a kliky dveří. Na pohled se sovětský automobil od svého italského vzoru příliš nelišil. Po technické stránce se však jednalo o poněkud jiné vozy.

Skryté změny
Originální automobil byl příliš subtilní na to, aby si poradil s podmínkami, které na něj čekaly na nekvalitních sovětských cestách. Proto byla jeho konstrukce pozměněna mnoha modifikacemi, které zvýšily mechanickou odolnost podvozku. Především byla zvětšena světlá výška, aby vůz lépe zdolával výmoly na cestách. Přední náprava zůstala nezávisle zavěšena, ale zadní tuhá náprava dostala navíc dvě podélná ramena s Panhardovou tyčí. Odpružení automobilu bylo odolnější. Italská předloha měla všechny brzdy kotoučové, sovětský vůz však dostal dozadu sice jednodušší, zato odolnější bubnové brzdy. Vyztužení se dočkala i karoserie, jež byla vyrobena ze silnějšího plechu, než tomu bylo u originálu. Kvůli přizpůsobení extrémně nízkým teplotám panujícím v severních částech Sovětského svazu byl automobil navíc vybaven ruční pumpou paliva a součástí vybavení vozů první série se stala také klika pro nastartování motoru pro případ, že by došlo k vybití akumulátoru.

Nový motor
K důležitým změnám došlo také pod kapotou automobilu. Namísto poněkud zastaralého agregátu typu OHV s vačkovou hřídelí umístěnou v bloku motoru, jenž byl používán u Fiatu 124, se do Lady 1200 montovala modernější jednotka typu OHC s vačkovou hřídelí umístěnou v hlavě válců. Řadový čtyřválec s objemem 1.2 l a výkonem 43 kW byl umístěn podélně v přední části vozu. Pohon byl přenášen na zadní kola prostřednictvím manuální převodovky se čtyřmi stupni. Vozidlu vážícímu téměř tunu to však k zajištění dobré dynamiky nestačilo. Lada dosahovala maximální rychlosti pouze 132 km/h a zrychlit z nuly na sto kilometrů v hodině jí trvalo 23 s.

Lada v Evropě
Podle dohody s firmou Fiat nesměl AvtoVAZ dodávat Ladu 1200 tam, kde se prodával Fiat 124. Když italský producent v polovině 70. let ukončil výrobu tohoto modelu, začal se jeho sovětský dvojník objevovat i v autosalonech západní Evropy, např. v Německu a ve Velké Británii. Byl tam nabízen jako skromné a levné vozidlo s jednoduchou standardní výbavou, jehož hlavní předností byla nízká cena.

Auto na příděl
Lada 1200 si v Sovětském svazu velmi rychle získala obrovskou oblibu. Byl to první poměrně moderní automobil vyráběný v této zemi po 2. světové válce. Poptávka rychle překonala výrobní možnosti závodů AvtoVAZ a žadatelé museli na své vozy čekat i několik let. Automobil se vyráběl do roku 1988. Do té doby bylo provedeno mnoho modifikací, avšak základní konstrukce nedoznala žádných změn.

 

 

Zdroj: Časopis „Taxíky světa“ vydavatel AMERCOM SA, Polsko www.amercom.cz