Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Taxíky světa

úvodní stránka

Moskvič 408
Moskva 1964

 

Technická data
Moskvič 408 (1964-1976)
Motor: R4
Objem: 1.4 litrů
Výkon: 37 kW
Maximální rychlost: 125 km/h
Hmotnost: 945 kg

Moskvič 408
Moskvič 408 je sovětský osobní automobil, který se objevil v prodeji v polovině 60. let 20. století. Ve srovnání s jinými vozy vyráběnými v SSSR se vyznačoval poměrně moderním vzhledem. Tento produkt moskevské automobilky MZMA/AZLK se rychle stal hitem sovětského trhu.

Nový model
První exempláře Moskviče 408 opustily brány automobilky v roce 1967. Tento vůz vystřídal v její nabídce již značně zastaralý model 407 a stal se základním produktem závodů MZMA. Automobil byl nabízen v několika variantách karoserie, z nichž výchozí byl čtyřdveřový sedan. Vedle něj byly vyráběny také pětidvéřové kombi a třídveřová dodávka.

Karoserie
Design automobilu navazoval na trendy panující v tehdejší Evropě. Karoserie byla poměrně hranatá, což v 60. letech platilo za moderní, a měla zakulacené panoramatické čelní sklo. Originálním designovým prvkem byly horní hrany zadních blatníků. Vozidlo bylo bohatě prosklené, mělo moderně řešená světla a ozdobné prvky v podobě chromovaných lišt a mřížky chladiče. Dva kulaté světlomety byl vůz určen na domácí trh a se čtyřmi kulatými světlomety bal vůz určen na vývoz. Moskvič 408 byl dlouhý 4,09 m a vážil 945 kg.

Kabina
Automobil měl poměrně prostorný interiér a čalounění ze snadno čistitelného plastu. Vpředu měl zpočátku jedinou nedělenou lavici. Řadicí páka byla umístěna na sloupku volantu. Veškeré ukazatele nalezl řidič na moderní přístrojové desce lichoběžníkového tvaru.

Inovace
V roce 1969 byl představen modernizovaný Moskvič 408. Vůz měl stejný pohonný systém, avšak lišil se od svého předchůdce vzhledem. Měl obdélníkové přední světlomety, zadní světla měl seřazena vodorovně a trojúhelníkové směrovky byly umístěny na blatnících. Nedělená přední lavice byla vyměněna za dvě samostatná sedadla pro řidiče a spolucestujícího. Řadicí páka byla přemístěna ze sloupku řízení na podlahu. Karoserie byla prodloužena o 14 cm, čímž došlo ke zvětšení interiéru. Důležitou modifikací bylo použití brzdového systému se dvěma samostatnými okruhy, vybaveného podtlakovým posilovačem. O modernosti inovovaného Moskviče 408 svědčila i snaha konstruktérů o zvýšení úrovně bezpečnosti. Byl to první sovětský automobil vybavený deformačními zónami, bezpečným sloupkem řízení, čalouněním přístrojové desky a bezpečnostními pásy.

Pohonná jednotka
Automobil byl poháněn vodou chlazeným čtyřválcovým řadovým motorem o objemu 1.4 l o výkonu 37kW/50k vybaveným dvoukomorovým karburátorem. Vůz měl tehdy běžný pohonný systém. Výkon byl z vpředu umístěného motoru přenášen na zadní kola prostřednictvím manuální převodovky se čtyřmi rychlostními stupni. Moskvič 408 mohl dosáhnout maximální rychlosti 125 km/h a byl vybaven bubnovými brzdami bez posilovače.

Dvojčata
Současně s Moskvičem 408 se v moskevské automobilce vyráběl také vůz s označením 412. Byla to luxusní verze modelu 408. Oba automobily měly stejné mechanické podsestavy i stejnou karoserii. Hlavní rozdíl mezi nimi spočíval v tom, že do modelu 412 byl montován modernější motor. Byla to pohonná jednotka OHC o objemu 1.5 l a výkonu 55kW/75k. Automobil nyl také o něco lépe vybaven, zejména z hlediska bezpečnosti. Vedle Moskviče 408 vznikl v Sovětském svazu identický vůz značky IŽ. Model s označením IŽ 408 vyráběla automobilka v Iževsku v letech 1966-1967.

 

 

Zdroj: Časopis „Taxíky světa“ vydavatel AMERCOM SA, Polsko www.amercom.cz