Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Taxíky světa

úvodní stránka

FORD CROWN VICTORIA 
New York 1992

Technická data
Motor: V8
Převodovka: čtyřstupňová automatická
Objem: 4,6 litrů
Délka: 5395 mm
Šířka: 1976 mm
Výška: 1440 mm
Rozvor náprav: 2906 mm
Hmotnost: 1781 kg

Ford Crown Victoria

Ford Crown Victoria je v současné době nejpopulárnější automobil používaný taxikářskými korporacemi v New Yorku. Tento model koncernu Ford je také s oblibou využíván uniformovanými složkami, např. policií či hasiči.
 

Obyčejný vzhled
Designově je Ford Crown Victoria vyráběný v letech 1992 – 1997 typickým příkladem velkého amerického sedanu. Karosérie je zřetelně rozdělena na prostor pro motor, cestující a zavazadlový prostor. Čtvery široké dveře skýtají pohodlný přístup dovnitř. Co se týče vzhledu, tento automobil se ve skupině podobných limuzín ničím zvláštním neodlišuje. Pohodlná široká sedadla jsou zárukou komfortu cestování, impozantní palubní deska obložená napodobeninou dřeva však již působí trochu lacině.
 

Konstrukce podvozku
Při výrobě vozu byla použita tradiční řešení, která sází na spolehlivost a odolnost. Nosná konstrukce je posazena na tuhém rámu, s čímž se u dnešních osobních automobilů můžeme setkat jen zřídkakdy. Toto řešení výrazně zvyšuje hmotnost automobilu, avšak ve srovnání se samonosnými karoseriemi zaručuje vyšší odolnost při extrémním zatřížení. Navíc snižuje náklady na opravy a prodlužuje životnost. Pevný rám je také jedním z důvodů proč vůz velmi dobře obstál v nárazových testech.
 

Technické parametry
Model Crown Victoria má 8válcový vidlicový motor o obsahu 4,6 litrů a dosahuje výkonu (podle typu) od 193 do 226 HP. Odolná konstrukce pohonné jednotky a přiměřený výkon zajišťují automobilu velmi dlouhou životnost. Pohon je na zadní kola přenášen pomocí čtyřstupňové automatické převodovky. U vozu Crown Victoria bylo použito nezávislé zavěšení předních kol a tuhá zadní náprava.Výsledkem je mimořádně jednoduché a jisté řízení vozidla a jeho předvídatelné chování. V extrémních situacích mu přitom pomáhá neodpojitelný systém kontroly trakce.
 

Žlutá licence
V New Yorku mají pouze tzv. yellow cabs čili žluté taxíky právo převážet cestující na ulici.
Veškerá licencovaná taxi ve městě musejí mít povinně žlutou barvu. Dopravci bez licence, tzv. Blafl cars, mohou naopak používat jakoukoliv barvu karoserie, samozřejmě kromě žluté (většinou jsou černé).

V roce 2009 bylo v New Yorku registrováno 62 tisíc taxikářů, z toho 82% tvořili cizinci: z nich 23 % pocházelo z oblasti Karibského moře (hlavně z Haiti a Dominikánské republiky) a 30 % z jižní Asie (především z indie a Pakistánu).

Dodnes platný způsob přiznávání licencí, tzv. medailon, zavedl v roce 1937 starosta Fiorello La Guardia. Cena za licenci pro korporaci dnes dosahuje astronomických částek. Rekord je 760 tisíc dolarů. Soukromé licence jsou mnohem levnější. Vlastní je přibližně 29% taxíků.
 

Proč jsou newyorská taxi žlutá?
Začátkem roku 1907 se Harry N. Allen, který se nechal přepravit tehdy používaným taxi taženým koňmi, rozčílil kvůli tarifu, který činil 5 dolarů za jízdu. V té době se jednalo o poměrně vysokou částku. Rozhodl se proto sám založit taxislužbu, kde zavedl pevnou taxu za 1 míli. Ještě v témže roce dovezl z Francie 65 automobilů s benzínovým pohonem a založil v New Yorku Taxicab Company. Automobily byly nejdříve červené. Allen si přál, aby byly z dálky dobře viditelné, nařídil je tedy přemalovat na žluto. 


Zdroj: Časopis „Taxíky světa“ vydavatel AMERCOM SA, Polsko www.amercom.cz