Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Kultovní auta ČSSR

Zdroj:  www.kultovniauta.cz

Trabant  p50  kombi



Technické údaje
Motor: dvoudobý dvouválec o obsahu 500 cm3
Max. rychlost: 90 km/h, zrychlení: 20 s do rychlosti 80 km/h
Spotřeba: 6,3 - 8,5 litů na 100 km
Výkon: 18 koní (13 kW) při 3750 ot./min (v dalších verzích motoru pak 20 a 23 k)
Hmotnost: pohotovostní (s kapalinami)  – 660 kg, celková – 1000 kg
Rozměry: délka – 3361 mm, šířka – 1493 mm, výška – 1405, rozvor – 2020 mm

 

TÁTA trabantu

 

Když se na západ od železné opony rozšířily VW „brouci“, vláda NDR na ně musela nějak zareagovat. A zareagovala. Tak vznikl otec slavného traboše. První Trabant, model P50.

 

V 50. letech se čím dál více lidí muselo přemisťovat. Osobní automobily byly drahé, proto byl nejběžnějším individuálním dopravním prostředkem motocykl a na jihu Evropy skútr. Jednostopá vozidla však měla jednu velkou nevýhodu. Za deštivého nebo mrazivého počasí cestující před nepříznivými atmosférickými vlivy nic nechránilo. Odpovědí na potřebu většího komfortu za rozumnou cenu se stala miniauta. Taková , jako byl např. legendární Messerschmitt Kabinnenroller 200 nebo BMW Isetta. Nebyla sice kdovíjak pohodlná, výkonná, ale měla dvě zásadní přednosti. Byla levná a zaručovala lepší podmínky přepravy než jednostopá vozidla. V 50. letech na západoněmeckých silnicích neotřesitelně vládl automobil, který byl jen o něco málo větší než tato miniatura. Byl to volkswagen brouk. Automobil pro masy, který představoval revoluci v automobilové dopravě. Od této chvíle lze hovořit o tom, že si automobily našly cestu k většině zájemců. VW „brouci“ ovládly také ulice Západního Berlína, který mohli občané NDR svobodně navštěvovat až do roku 1961. Do roku kdy byla postavena berlínská zeď.

                      Messerschmit KR200                                                            BMW Isetta

Pohled na „brouky“ a miniauta, které stály téměř všude, byl jistě jednou z hlavních příčin masových útěků z Východního do Západního Německa. Proto musela komunistická vláda vymyslet něco, co by mohlo konkurovat západním automobilům. Tím něčím měl být malý levný automobil, který hodně vydrží a jehož provoz není nákladný. Vyrábět ho měly závody ve Zwickau v Sasku. Stejné závody, které před válkou vyráběly limuzíny Horch a později i automobily IFA 8 a IFA 9. Východoněmeckou odpovědí na miniauta rozšířená na západě měl být lehký, levný a výrobně nenáročný Trabant. Nebo přesněji řečeno jeho starší bratr, mezityp. Který se ještě tak nejmenoval. Byl to AWZ (Automobilwerke Zwickau) P70. Jeho výroba byla zahájena v roce 1954.

 

Duroplastový předek

Všechny nejvíce překvapil materiál, z něhož byla vyrobena karoserie a některé další díly mezitypu P70. Byl to duroplast. Na onu dobu byla tato umělá hmota (granulovaná fenolová pryskyřice zkombinovaná s bavlněnou cupaninou) „kosmickým“ materiálem. Toto originální řešení pomohlo zabít dvě mouchy jednou ranou. Tou první byl nedostatek ocele v NDR. V zahraničí ji také nebylo možno nakoupit, protože v době studené války bylo na mnoho výrobků a surovin vyhlášeno embargo. Bohužel k nim patřily i ocelové plechy. Pro nedostatek této suroviny na domácím trhu bylo rohodnuto, že se k výrobě trabantu použije umělá hmota, což problém elegantně vyřešilo. Druhou mouchou byla odolnost. Duroplast i v tomto ohledu obstál na jedničku. Byl lehký, odolný proti nárazu a nekorodoval. První pokusy o využití tohoto materiálu se podnikaly už při výrobě modelů IFA 8 a 9, avšak šlo jen o některé části vozu.

Teprve AWZ P70 měl z tohoto materiálu celou karoserii. Motor pocházel z IFY 8, byl to dvoudobý dvouválec o obsahu 690cm³ a výkonu 22 koní. Tento motor dokázal 690 kg těžký vůz uvést do neuvěřitelné rychlosti 90km/h.

Během několika let bylo vyrobeno celkem 36 000 exemplářů tohoto prvního plastového automobilu. Vozidlo bylo vyrobeno ve třech karosářských verzích: limuzína, kombi a kupé. Poslední verze byla určena většinou zahraničním klientům.

 

Sputnik z plastu

Za tři roky, konkrétně 7. listopadu 1957, se objevil nástupce AWZ P70, P50, k jehož označení se přidal název Trabant. Název byl vybrán z návrhů v rámci konkurzu. Volba názvu nebyla dílem náhody. Ani ne o měsíc dříve totiž poslal Sovětský svaz do vesmíru první umělou družici Sputnik 1. A německý výraz „der Trabant“ znamená „družice, satelit“.

Trabant P50 byl stejně jako jeho předchůdce vyroben z duroplastu. Pod kapotou pracovala dvoudobá pohonná jednotka o obsahu 500 cm³ a výkonu 18 k. Nový motor, třebaže byl menší a slabší (číslovky v názvech P70 a P50 se vztahovaly k obsahu motoru), také dokázal z automobilu „vymáčknout“ rychlost až 90 km/h. Trabant P50 byl totiž téměř o 200 kg lehčí než P70. A měl čtyřstupňovou nesynchronizovanou převodovku.

 

Pěkná věcička

Linie a celkový tvar karoserie P50 vzdubil potlesk návštěvníků na veletrhu v Lipsku v roce 1960, kde byl model poprvé představen veřejnosti. Je třeba říci, že trabant dodones dělá dobrý dojem. Kladem navíc byla jeho prostornost. Oficiálně mělo auto pojmout čtyřčlennou rodinu – dva dospělé a dvě děti. A v tomto směru vůz nezklamal. Ba co víc, Trabantem P50 mohli cestovat čtyři dospělí, v rámci možností také docela pohodlně. Hlavní výhodou vozu byl velký zavazadlový prostor o objemu 400 litrů. Velká okna zajišťovala dobrý výhled a jednoduchá konstrukce umožnila majiteli, aby si drobné opravy zajistil sám, což nebylo ve státě, kde služby nebyly zrovna na dobré úrovni, také k zahození.

Na rozdíl od svého předchůdce nebyl už motor Trabantu P50 chlazen kapalinou, ale vzduchem, což zjednodušilo konstrukci vozu i jeho údržbu. Klienti ocenili i možnost výběru barvy laku. Od roku 1959 si mohli objednat vůz v dvoubarevné, a dokonce i trojbarevné verzi. Od nabídky trojbarevného lakování však bylo záhy upuštěno. Zákazníci si nicméně mohli vybrat až ze 14 barevných odstínů.

 

50 plus 0 rovná se 500

V roce 1960 se už model P50 okoukal. Na scéně se proto objevil nový model – P500. Změny byly spíše kosmetického rázu. Motor byl mírně modifikován  - jeho výkon se zvýšil na 20 k a jeho chod byl tišší. Používala se do něj jiná palivová směs něž do předchozího typu. Drobnými změnami prošel celý systém pohonu a na boku se na karoserii objevila chromovaná lišta. Velkou změnou bylo ovšem uvedení na trh modelu kombi. Co do velikosti zůstal interiér nezměněn, přidružil se k němu ale velký zavazadlový prostor, který se po sklopení zadního neděleného sedadla téměř vyrovnal dodávce. Široké dveře, které se klikou otvíraly do strany, umožňovaly snadný přístup do celého zavazadlového prostoru. V roce 1961 se změny dotkly palubní desky, sedadla a zadní přepážky. Díky tomu získali cestující vzadu o něco více místa.

V roce 1962 přišly další změny. Čelní sklo dostalo odvětrávání, což zamezovalo jeho zamrzání. Automobil byl vybaven synchronizovanou převodovkou a proměnou opět prošla i boční lišta – tentokrát byla rovná a oddělovala od sebe barevná pole. O rok později do ulic vyjel další model trabantu. Tentokrát označený jako P600. Karoserie se příliš nezměnila, ale pod duroplastovou kapotou vrčel silnější motor naladěný na výkon 23 k (17kW) o obsahu 600 cm³. Model P600 se vyráběl pouze jeden rok. V roce 1964 na jeho základě vznikl legendární Trabant P601 – symbol NDR.