Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Vlakem do Hamburgu


úvodní stránka

Vlakem do Hamburgu a zpět

Z Prahy do Hamburgu se můžeme dostat velice jednoduše, a to po dálnici A8 směrem na Drážďany a Berlín. Odtud je nutné nabrat směr Pritzwalk, Ludwigslust a Hamburg. Dále vlakem, který je velmi pohodlný. Z Prahy jezdí několik vlakových spojů Euro City a v Hamburgu jste za cca sedm hodin (pakliže vlak nemá zpoždění). Využít lze samozřejmě i přímé letecké spojení Praha – Hamburg.

Chci jen podotknout, že bez alespoň částečné znalosti anglického nebo německého jazyka nemáte sebemenší šanci v zahraničí pobývat, natož si něco zařídit. 

Zvolili jsme cestu  vlakem Euro City. EC 174 Jan Jesenius Praha Hlavní nádraží – Hamburg Hbf (hlavní nádraží) a EC 175 Jan Jesenius Hamburg Hbf – Praha Hlavní nádraží.

Jako vozíčkář nemohu a ani nechci  ponechat nic náhodě a již 19.04.2010 jsme s manželkou zakoupili jízdenky včetně místenek na vlak EC 174-175 Jan Jesenius.  Praha Hlavní nádraží - Schona Gr. // Schona Gr. - Hamburg Hbf. a zpět, tj. Hamburg Hbf. – Schona Gr. // Schona Gr. – Praha Hlavní nádraží včetně místenek. Vzhledem k tomu, že na německých drahách neplatí žádná sleva pro invalidy apod., museli jsme zakoupit jízdenky v plné výši. Na štěstí byla paní v pokladně jízdenek na Hlavním nádraží velice ohleduplná a na tuto skutečnost nás upozornila, než jsme zaplatili. Doporučila nám zřízení In-karty, na kterou se vztahují výrazné slevy. Zřízení In-karty je zpoplatněno a její platnost je tři roky. Platba za In-kartu se nám vrátila ihned po zakoupení jízdenek do zahraničí. Zároveň musím paní pokladní velice pochválit, protože nám nabídla jízdenky v rámci slevy City Star. Jen pro zajímavost: sleva na jízdném na In-kartu je 25%, na program City Star téměř 50%. Podmínky pro možnost využití programu City Star jsou: Zakoupení jízdenky minimálně 3 dny před odjezdem a být v místě pobytu ze soboty na neděli. A to se vyplatí!!!

U „dozorčího přepravy“ na tel. čísle 972 241 140 (platí pro Prahu hl. n.) je nutné zařídit přesun s vozíkem do vagónu prostřednictvím plošiny. Nesmí být opomenuto nahlášení dozorčímu cílové místo cesty, aby kontaktoval také výstupní stanici a byla tam plošina připravena. Čtrnáct dní před odjezdem je opět nutné kontaktovat dozorčího přepravy pro ujištění, zda-li je vše zařízeno - hlavně v Německu.

ČTVRTEK 27.05.2010
Vlak nám odjížděl do Hamburgu z pražského hlavního nádraží ve čtvrtek 27.05.2010 ve 12:31 hodin. Byli jsme na nádraží hodinu předem a než jsme došli k odbavovacímu servisu, který je v prostorách prodeje jízdenek, došla k nám zaměstnankyně ČD. Ta nás doprovodila na perón k vlaku, kam zaměstnanci ČD přivezli plošinu. Vzhledem k tomu, že měl vlak 50 minut zpoždění, bylo nakládání trochu hektické, ale vše klaplo, jak mělo.

I přesto, že vlak jede opravdu cca 7 hodin, tak cesta utíká velice rychle. Než jsme se rozkoukali, tak bylo  Ústí nad Labem, Děčín, Drážďany, Berlín a najednou se koukáme - a jsme na nádraží  - HAMBURG Hbf.

Světe, div se! Plošina i s německým nádražákem byla připravená. A tak se stalo, že jsme ve čtvrtek kolem 20:30 hodin vstoupili na půdu hamburského hlavního nádraží.

Rozhodli jsme se, že než vyrazíme směrem k hotelu, zarezervujeme si ještě týž den plošinu na cestu zpět – dokud jsme na nádraží. Zaměstnankyně DB drah nás nasměrovala a tak jsme se vydali vstříc novým dobrodružstvím. Našli jsme „Service DB Nord“. Za pultem seděla mladá dívka a postarší muž oba zaměstnanci německých drah. A tentokrát jsme tvrdě narazili. Starší muž dělal, že je hluchý. A ten německý fracek (myšleno ta mladá dívka) s námi odmítala jakkoliv komunikovat. Napsala nám pouze telefonní číslo, na které si máme zavolat a den dopředu si domluvit naložení vozíku. Nechápali jsme, proč máme volat na nádraží, když na něm jsme!?!?                          

Šli jsme se ubytovat, abychom rozdýchali to neslušné chování. Ani nevím, jak se nám to podařilo, ale vyšli jsme z nádraží správným východem. Hotel Ibis, kde jsme si zajistili ubytování, je od nádraží 650 m. Našli jsme ho okamžitě. Po příchodu na recepci jsme nahlásili číslo rezervace a šli se ubytovat. Veškerá korespondence týkající se rezervace v hotelu Ibis proběhla e-mailem.  Bydleli jsme ve druhém patře v bezbariérovém pokoji. A právě ve výtahu dostala Kamča vynikající nápad, jak zařídíme rezervaci plošiny. Požádáme recepčního, aby nám zavolal na nádraží na uvedené telefonní číslo a plošinu na neděli zarezervoval. Recepční okamžitě pochopil, co potřebujeme, ochotně nám na nádraží zavolal a vše vyřídil a zařídil. Řekl nám, že máme být na nádraží o půl hodiny dříve a máme se hlásit v Service Nord.

Ještě ve čtvrtek večer jsme vyrazili na prohlídku města. Vhledem k tomu, že Hamburg leží na severozápad od našich hranic, je zde denní světlo cca o hodinu déle, než u nás.

Hamburg je jedna z městských spolkových zemí Německa, je to největší přístav a druhé největší město Německa. Má 1,74 mil. obyvatel a rozkládá se na rozloze 755,16 km2. Současné hranice získal Hamburg 1. ledna 1937 na základě zákona „o Velkém Hamburgu a dalších územních úpravách“. Tehdy k němu byly připojeny některé sousední obce a města (například Altona), naopak ztratil svoje enklávy Geesthacht, Grofhansdorf a Ritzebüttel s městem Cuxhavenem.

Hamburg leží na severu Německa na dolním toku Labe při ústí do Severního moře a má 2 428 mostů. S tímto počtem se řadí na první místo v Evropě. Ve středověku patřil do spolku Hansa. Hansa byla svazem německých obchodních měst, která provozovala dálkový obchod. Založena byla v polovině 12. století, fungovala půl tisíciletí, až do poloviny 17. století. Z původního spolku německých obchodníků se hansa rozrostla ve svaz hansovních měst, který prosazoval své zájmy v cizích zemích i vůči vlastnímu panovníkovi.

Pro svůj význam v námořní dopravě a obchodě bývá nazýván „Tor zur Welt“, tj. „brána do světa“.

Malou procházkou jsme došli až na Staré město na náměstí Rathausmarkt, kde stojí mohutná Radnice, přičemž Labe nám dávalo stále najevo svou přítomnost chladným větrem.

Radnice stojí na 4 000 pilotách a má 112 m vysokou radniční věž. Uvnitř Radnice se nachází 647 pokojů, kde zasedá městská a spolková rada. Stará radnice byla srovnána se zemí v roce 1842 a radní museli zasedat 55 let v Admiralitě. Dnešní Radnice byla postavena ve stylu severoněmecké hansovní neorenesance v letech 1886-1897. Průčelí radniční budovy je zdobeno plastikami 20 císařů a alegorickými postavami.
S radnicí souvisí Burza  ve stylu italské renesance.
Před  Radnicí se konají trhy a je zde velká koncentrace turistů. V Radnici právě probíhala výstava Rubens – malíř, diplomat.

PÁTEK 28.05.2010
Po snídani jsme vyrazili na hlavní nádraží. Na hlavním nádraží nejezdí jenom vlaky, ale také S-bahny a U-bahny, tedy nadzemní a podzemní dráha. Stejně jako u nás nejsou všechny stanice bezbariérové. Je však nutné podotknout, že na všech dostupných místech jsou podrobné plány místní dopravy s přehledným označením  bezbariérových stanic.

A právě nastoupiti do nadzemní dráhy a nechat se vézt městem je nejideálnější způsob, jak poznat nejen město, ale také příměstské části. Když nás něco zaujme, vystoupíme a prohlédneme si to.

V hotelu jsme našli veškeré informace týkající se dopravy v Hamburgu. Na nádraží jsme zakoupili v obchodě označeným HVV  třídenní jízdenky – vyšly levněji, než dvě jednodenní.

Než jsme usedli do vlaku S-Bahn, zjišťuji, že potřebuji na WC. Vytáhli jsme  z baťůžku nikdy nevyzkoušený Euroklíč. Zkoušíme zasunout do zámku, otáčíme – neuvěřitelné - ono to funguje! Záchod je velký jako dětský pokoj v paneláku, maximálně přizpůsobený pro těžce tělesně postižené. Na WC je ve stropě zabudovaný také zvedák!!! Klíč využíváme i na jiných toaletách a vždy funguje. Někteří Němci nechápavě kroutí hlavou, nechápou, že máme klíč a sami si odemykáme.

Sedli jsme na S-Bahn, linka S3 a už jsme si to uháněli směrem na Pinneberg, kde je krásná oddychová zóna a zároveň konečná trasy.

V Pinnebergu  jsme nastoupili opět na S-Bahn a jeli na opačnou stranu do stanice Neugraben. Tam jsme se jeli podívat na naše západní kolegy do dealerství Opel Autohaus Rubbert. V Neugraben jsme také poobědvali a vydali se na zpáteční cestu na hlavní nádraží.

Po návratu na hotel jsem musel na chvíli dobít vozík, protože nás čekal večer omamné vůně a chutí. Návštěva vyhlášené steakovny „ BLOOCK HAUSE“, která je proslulá svými hovězími steaky již od roku 1968. Restaurace byla v prvním patře s výtahem. Po objednání pořádného kusu masa se s námi náš číšník rozloučil s tím, že mu končí směna a převzala nás jeho kolegyně. Jedli jsme vynikající hovězí steak, zapíjeli ho pivem a pozorovali cvrkot v restauraci, když mým uším neunikl hovor mezi naší servírkou a hosty vedle u stolu. Když přišla  servírka k našemu stolu zeptat se jestli je „alles in ordung ist, ein wünsch“ otočil jsme se na ni a povídám ji „Tož bardzo mužem mluvit normálně“. Chvíli na mě nevěřícně hleděla a tak jsem větu ještě jednou opakoval v domnění, že mě neslyšela. Všichni jsme se moc nasmáli a opět se potvrdilo pravidlo, že člověk má mluvit tak jak mu zobák narost. Pani servírka mluvila polsky.

SOBOTA 30.05.2010
Druhý den na snídani jsme potkali rodinu s chlapcem na invalidním vozíku po DMO. Pozdravili jsme se a utíkali na autobus č. 112, který - jak jsme zjistili - jede směrem na  St. Pauli a do přístavu Landungsbrücken.

V Hamburgu jsou pouze nízkopodlažní autobusy. Pozor – není zvykem, že řidič vyklápí plošinu v autobuse!!! To si musí každý zajistit sám. Zlatý doprovod…. Jinak je invalida odkázán na spolucestující.  Při příjezdu autobusu jsme vždy upozornili řidiče, že bude nastupovat vozíčkář. Řidič autobus hydraulicky snížil, ale k vyklopení plošiny už se neměl. Plošinu vyklopila a zaklopila manželka. Jak se to chová, když vozíčkář nemá doprovod, opravdu netuším, neboť jsem se do takové situace nedostal.

Autobus č. 112  přijel a my jsme nevěřícně zírali do autobusu, protože celá rodinka s chlapcem po DMO, se kterou jsme se zdravili při snídani, už byla v autobuse. S manželkou jsme usoudili, že mají něco za lubem a  tak jsme se jich drželi jako klíště. Projeli jsme stanicí St. Pauli a nad dveřmi se rozsvítil nápis STOP. A tak jsme také vystoupili ve stanici Landungsbrücken - byla to stanice v přístavu. Oni jdou na loď! Když se tam dostane s mechaničákem, tak bych s električákem mohl také. Zakoupili jsme lístky a nalodili se na loď jménem Kirchdorf, která vyplouvala za necelých deset minut. Přístup do lodí je bezbariérový – tedy přes plošinu. Výletní projížďka trvá něco málo přes hodinu a máte možnost z paluby lodě sledovat celý přístav. Rybí trh, hamburskou městskou pláž,  zajímavou budovu ve tvaru lodě Konmtrohaus a řadu doků kde se opravují lodě. Je nemožné nepřehlédnout obrovské nákladní kontejnerové lodě, které vykládají nebo nakládají zboží v Hamburském přístavu. Dále jsme viděli, jak na obrovské výletní zaoceánské lodi probíhalo cvičení v sundavání záchranných člunů. Projížďka po Labi je stejně nezapomenutelná jako projížďka po moři.

Nachází se zde pěkné nábřeží Landungsbrücken s uchvacujícím pohledem na přístav. Pod řekou tu vede Labský tunel a v dáli uvidíte i mohutný Labský most. Landungsbrücken je 700m dlouhé molo, se skladišti a stanicí Hamburské vodní cesty. Zde začíná obhlídka přístavu. Nachází se zde mnoho obchůdků se suvenýry a rybích restaurací, které prodávají speciality ze Severního moře. První Landungsbrücken byla postavena v roce 1839 jako přístaviště pro parníky (nejdříve postavili na kraji přístavu sklady, kde bylo možné nakládat palivo. Postupem času se skladování paliva stalo nebezpečné, a tak postavili Landungsbrücken, jako okrajový přístav pro parníky). V letech 1907 – 1909 se kolem Landungsbrücken začala stavět první vodní cesta. Za druhé světové války byla tato část přístavu vážně poničena. Do dnešní podoby byl přístav přestavěn v letech 1953-1955. Muzeum lodí Rickmer Rickmers, jako plovoucího monumentu a vzpomínku na časy, kdy lodě pluly pod plnými plachtami, které vzdouval vítr a brázdili všech sedm moří světa. Loď sloužila Východoindické společnosti a dnes jí návštěvníci mohou navštívit v Hamburském přístavišti Landungsbrücken. Na palubě je i restaurace, jídlo se podává v lodní jídelně a dvou klubových pokojích.

Hamburský přístav se nachází naproti přístavišti Landungsbrücken. Je nejdůležitějším přístavem Německa a jedním z nejrozsáhlejších a největších, co do objemu nákladu na světě. Je to vstupní brána na trhy severní, střední a východní Evropy, most mezi vnitrozemím a oceánem. Přístav se stal důležitým i pro spoustu cizinců ze Střední Evropy a ze Skandinávie. Pro nás Čechy je domovským námořním přístavem, je to taková naše spojnice s mořem.
Hamburk se nachází necelých 100km od moře a přístav se rozkládá v rozlehlém ústí Labe a je používán pro námořní kontejnerovou dopravu. Všechny hamburské  terminály přeloží za 24 hodin  více než 2500 tun kontejnerů.

Přes 36miliónů tun nákladu projde přes Hamburský přístav za rok. Převážně ropa, uhlí, obiloviny, automobily, léky, papír a mnohé další. V Hamburgu je též největší obchod s koberci na světě.

A to není vše Hamburg je největším přijímacím přístavem kávy a v dovozu kakaa a čaje je jednička v Evropě, dokonce za Hamburgem je i největší přístav světa v Rotterdamu. Britský, americký a kanadský čaj prochází přes Hamburg.

Pokud se ovšem chcete do přístavu podívat, tak na to zapomeňte, doky jsou ohraničeny plotem a osazeny vrátnicí. Ale lodě a jeřáby si dobře můžete prohlédnout z lodí (MHD), které křižují přístaviště v okolí města a jezdí každou chvíli, samozřejmě jsou bezbariérové.

Dopravu zajišťuje  sedm druhů lodí: Kirchdorf (rok výroby 1962, délka 30m s kapacitou 300 míst), Jan Mopsem (r.v. 1968, d. 36,3m, s k. 300 míst), Wolfgang Borchert (r.v. 1993, d. 28m, s k. 250 míst), Max Bauer( r.v. 1993 d. 52,7m, s.k. 500 míst), Blankenese ( r.v. 1990, d. 26,5m, s k. 210 míst), St. Pauli – Typ 2000 (r.v. 1997, d. 29,9m, s k. 250 míst), Rafiki – vodní taxi (r.v. 2002, d. 24,95m, s k. 114 míst).

Po návratu na hotel jsme se připravili na večerní akci, a to do známě proslulé čtvrťi červených luceren Sankt Pauli s proslavenou Reeperbahn, která nabízí všemožné druhy zábavy. Hlavně té lechtivé. Každoročně se zde koná pouť Hamburger Dom. V centru města ve čtvrti Alstadt se nachází jezero, na kterém se provozuje jachtaření. Po prohlídce slavné ulice Reeperbahn jsme navštívili vyhlášenou restauraci „Maredo“, která se nachází na začátku Reeperbahn. Opět byly skvělé hovězí steaky.

Nesmím opomenout Televizní věž, která nás doprovázela na každém kroku a je pojmenovaná po německém fyzikovi Heinrichu Hertzovi. Je nejvyšší stavbou v Hamburku. Navrhl ji architekt Fritéz Trautwein, stavba začala v roce 1965 a skončila v roce 1968. Věž má dvě plošiny, nejnižší plošina tedy plošina č. 1, má dvě patra. První je ve výšce 129 metrů a druhé patro je o tři metry výš. Plošina č. 2 má jenom jedno patro ve výšce 155 metrů. Věž má ve výšce 158 vyhlídkovou terasu. I s anténou měří 279,2 metrů. Věž je vzdálena od centra 1,5 km.


Mezi další oblíbená místa patří také Dungeon – skladiště přestavěné  na Dům hrůzy. Jsou tu talentovaní herci, moderní technologie a speciálními efekty  vrací Hamburskou temnou minulost  zpět.

Je tu taky bláznivá vodní jízda, deset minut strachu a naříkání. Vodní jízda je na motivy povodně z roku 1717. Kanál s 24 000 l vody byl vybudován na 500m2 v komplexu skladišť. Nespoutaná síla vody a větru.

Konmtrohaus postaven r. 1992 ve tvaru lodě či jezero Alster – největší ze 3 jezer o rozloze více než 160 ha. Poblíž se nachází i ZOO, kde žije téměř 3000 druhů zvířat. Hamburk nemá ZOO, Hamburk má Hagenbeck, tak zní slogan místní zoo. Adresa/informace: Lokstedter Grenzstraße 2, www.hagenbeck.de  Metro: U2 Station Hagenbecks Tierpark


NEDĚLE 30.05.2010
Neděle, brzy ráno vstáváme. Po snídaní se odhlašujeme v hotelové recepci a spěcháme na nádraží, kde se máme v 8:00 hodin hlásit v „Service Nord“. Zjišťujeme, že je tento servis zavřený a jsme i docela rádi, protože je to ten samý u kterého jsme se ve čtvrtek dožadovali rezervace plošiny. Na nádraží se neustále pohybuje nádražní policie. Oslovujeme ji a ta nás posílá k jinému, avšak otevřenému okénku „Service Süd“. Zde jsou dvě dámy. Oslovujeme anglicky mluvící zaměstnankyni DB (německých drah). Někam telefonuje – najednou se přiřítí Hern. Pepe (má to na visačce uniformy) a už nám vykládá, že vlak bude stát na nástupišti č. 5, že se tam máme přesunout. Přesouváme se na nástupiště č. 5 a cestou si kupujeme dvě bagety s krůtím masem do vlaku. Němci se vůbec (jak jsme pozorovali) velice rádi stravují tímto způsobem. Musím uznat, že bageta byla vynikající. Manželka je trochu nervozní, kde je Pepe s plošinou. Už jí veze – a tak jsem nastoupili bez problému do vlaku EC 175 Jan Jesenius směr Praha. Když se nám objevil na telefonu signál CZ, pro jistotu zavolal jsem dozorčímu přepravy na hlavním nádraží, abych se ujistil, jestli na mě nezapomenou. Nezapomněli, byli tam - ale na druhé straně vlaku! Tak jsem počkal, až plošinu převezli k vagónu, kde jsem byl a mohl vystoupit. Vše dopadlo dobře. Těšíme se na další návštěvu Hamburgu, protože za dva dny se nedalo vše prohlédnout a navštívit.


Rád bych poděkoval své ženě Kamile, za podporu v cestování a děkujeme také České spořitelně a Hamburger Sparkassa za financování celého projektu – bohužel si to však stáhli z našeho účtu, neřádi…


Všechny fotografie z Hamburgu (a nejenom je) je možné  si již prohlédnout na adrese:  http://www.fotoalba.cz/t.martinovsky