Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Kultovní auta ČSSR

Zdroj:  www.kultovniauta.cz

wartburg  311  camping

Technické údaje
Motor: dvoudobý řadový tříválec o obsahu 900cm³
Max. rychlost: 125 km/h
Spotřeba: cca 10 l/100km
Výkon: 38k – 27kW
Hmotnost: pohotovostní – 1010 kg, celková – 1420 kg
Rozměry: délka – 4210 mm, šířka – 1570 mm, výška – 1450 mm, rozvor – 2450 mm

 

CAMPING pod dvoutaktovkou

 

Když se podíváme na Wartburg 311, můžeme mít zcela oprávněně pocit, že jeho nástupce – model 353 – po něm moc krásy nepodědil. Zato Wartburg 311 Camping byl nejen velmi pěkný, ale i velice praktický.

 

Obranný hrad Wartburg, shlížející z kopce na přilehlé městečko Eisenach, toho za své téměř tisícileté existence viděl hodně. Za jeho hradbami žili tyrani i géniové. Při slově „wartburg“ se nám vybaví především slavná značka automobilů vyráběných v NDR. Dodnes můžeme automobily z Eisenachu potkat na našich silnicích – jsou to obvykle hranaté wartburgy 1.3 s motorem Volkswagen. Předchůdce modelu 353 čili Wartburg 311, je už dnes velká vzácnost. Majiteli těchto vozů jsou dnes už prakticky jenom milovníci veteránů, kteří museli investovat spoustu času a peněz do toho, aby svým „pokladům“ navrátili původní lesk a krásu. Na rozdíl od svého následníka, jehož design se nijak zvlášť nevydařil, vypadá Wartburg 311 skvěle. Pyšní se krásnými ladnými liniemi, je nádherně symetrický a působí ve svém stylu 50. let přímo harmonicky. Wartburg 311 je svým retro stylem prostě okouzlující. Je jen škoda, že se těchto krásných automobilů nevyrobilo v NDR více.

 

Od dob Viléma II. Pruského
Historie automobilky v Eisenachu sahá až do časů vlády posledního německého císaře a pruského krále Viléma II. V roce 1896 ji jako Fahrzeugfabrik Eisenach AG založilo bankovní konsorcium vedené ing. Heinrichem Ehrhardtem. Zpočátku vyráběla jízdní kola, děla a polní kuchyně. Eisenašská továrna byla ve své době druhou největší továrnou na výrobu vojenské techniky v Německu. Ale už dva roky později zahájila výrobu prvního automobilu. Byla to spíše ještě bryčka, poháněl ji však vlastním vzduchem chlazený dvouválcový motor. Vyráběla se v licenci francouzské firmy Decauville. Dostala název Wartburg-Motorwagen. Eisenašská továrna se tak stala třetím největším výrobcem automobilů v Německu, hned po Daimleru a Benzu – pracovalo v ní až 1300 zaměstnanců.

Když továrně vypršela licenční smlouva s firmou Decauville, začala automobilka vyrábět vozy pod názvem Dixi. Po vypuknutí první světové války se opět přeorientovala na výrobu vojenské techniky a vyráběla nákladní automobily a děla.

Rok po skončení války, kterou Německo prohrálo, začaly závody v Eisenachu znovu vyrábět osobní automobily, nicméně katastrofální ekonomická situace Výmarské republiky měla dopad i na poptávku po autech. O velké vozy přestal býtr zájem, proti se automobilka rozhodla, že zakoupí licenci na výrobu malého ekonomického automobilu od britské firmy Austin. Britsko-německý malý automobil z Eisenachu dostal název Dixi DA 1.

O devět let později – v roce 1928 – musela továrna v důsledku hospodářské krize změnit majitele. Novým vlastníkem se stal koncern Bayeriche Motorenwerke AG. Spolu s přechodem do nových rukou z trhu zmizela značka Dixi a na automobilovém nebi zazářila nová hvězda – BMW. Bylo to právě město Eisenach, které se stalo kolébkou největšího německého automobilového koncernu. Dnes už málokdo ví, že před investicí do durynské továrny se mnichovská firma zabývala především výrobou leteckých motorů a motocyklů. Prvním čtyřkolovým vozidlem, které bylo opatřeno touto značkou, se stal malý automobil vyráběný v britské licenci. Nesl název BMW Dixi a po modernizaci byl překřtěn na BMW.

Dnešní fanoušci této značky těžko uvěří tomu, že první „bavoráky“ patřily mezi levná auta poháněna malými motory. Nicméně už v roce 1936 opustily továrnu i první sportovní modely opatřené silnými šestiválci.

Rozvoj automobilové výroby v Eisenachu zanedlouho překazila další válka, během níž výrobu automobilů opět vytlačila výroba vojenské techniky. Továrna se stala součástí německého zbrojního průmyslu. Z jejích linek začaly sjíždět vojenské motocykly a letecké motory. Za tyto aktivity závody v závěru války zaplatily svou daň – staly se cílem náletů spojeneckých vzdušných sil a  z 60% byly zničeny.

 

Návrat wartburgu      
Po kapitulaci Německa se závody v Eisenachu staly kořistí Rudé armády. Celé Durynsko se ocitlo v sovětské okupační zóně. Bývalá továrna BMW byla přejmenována na Sowjetische AG Maschinenbau Awtowelo, Werk BMW Eisenach. Pár let se v ní vyráběly předválečné modely BMW, ale po sporech s mnichovskou společností BMW musely automobily přejít pod jinou značku a zvolit si i jiné logo. Tak vznikla značka EMW (Eisenacher Motorenwerk). Logo závodu už nebylo modro-bílé, ale červeno-bílé – v barvách Durynska. V roce 1952, tři roky po vzniku NDR, předalo sovětské vedení závodu automobilku zpět do německých rukou.

O rok později byla automobilka opět přejmenována, tentokrát na VEB Automobilwerk Eisenach. V té době byla také v továrně zahájena výroba automobilu, který vycházel z konstrukce předválečného modelu DKW (Dampfkraftwagen). Automobil byl na trhu nabízen pod názvem IFA F9 – Industrieverband Fahrzeugbau což znamená Průmyslový svaz automobilové výroby. A právě tento model, poháněný dvoudobým tříválcovým motorem, se stal základem nové generace vozů, které se později vrátily k názvu Wartburg.

V 50. letech už ovšem IFA F9 vypadala poněkud archaicky a její předválečný původ se nedal skrýt. Ředitelství AWE proto rozhodlo, že je načase vytvořit projekt nového modelu. V roce 1955 vyjel z továrny v Eisenachu první Wartburg s označením 311. Tento model se stal milníkem pro východoněmecký automobilový průmysl. Kromě hrdého názvu dostal i hrdé logo – se siluetou slavného hradu Wartburg.

 

Krásný, ale…
Konstrukce wartburgu vycházela z obrovského talentu německých projektantů a ze socialistického plánovitého hospodářství – se všemi jeho nešvary, které jsme velice dobře měli možnost poznat i my – narození v Československu před rokem 1980. Spoutaná „jistými dílčími nedostatky“ a nutností minimalizace tzv. devizových vkladů se skupina projektantů pod vedením Hanse Fleischera pustila do vývoje automobilu moderních tvarů, pod nimiž se ovč´šem skrývaly staré technické „vymoženosti“. Technická řešení automobil řadila mezi vozy nižší třídy, zato jeho krásná a prostorná karosérie nabízela pohodlí vozu střední třídy.

Na rýsovacích prknech projektantů z Eisenachu se nakonec zrodilo něco, co už se potom nikdy v NDR nepodařilo vytvořit. Automobil, který svým designem mohl směle konkurovat vozům západní provenience. Ať se na něho podíváte z jakékoliv strany, vždy vás nadchnou jeho symetrické ladné tvary. Není tedy divu, že se v zemi původu (a nejen tam) wartburgy těší velké úctě a jsou nadšenci v dnešní době s elánem restaurovány.

Wartburg 311 rozhodně nepatří z technického hlediska mezi moderní automobily. Jeho rámová karosérie byla už ve své době známkou zastaralého technického řešení. I ona však měla své přednosti – tou nejzásadnější bylo, že se dala velmi snadno upravovat. Proto se model 311 dočkal tolika variací, mezi nimiž nechyběl ani kabriolet nebo sportovní kupé.

 

Na ryby i na houby
Velmi zajímavou verzi představoval model Camping čili pětidvéřové kombi (tím se lišilo od třídveřového modelu s názvem Kombiwagen). Tento vůz byl projektován jako rodinný turistický automobil a tomuto označení dostál na jedničku. Do velkého zavazadlového prostoru (díky pohonu v předu) se daly vměstnat věci nezbytné i pro delší dovolenou. Takový zavazadlový prostor nenabízel žádný jiný socialistický automobil této třídy. Zajímavým stylistickým řešením v této verzi byly velké prosklené plochy sahající až na střechu zadní části vozu. O tomto automobilu snil snad každý otec rodiny, který byl během letních prázdnin nucen používat služby státních drah. Bohužel většina z nich zůstala jen u snění. Wartburgy 311 Camping se totiž vyráběly jen v menších sériích a do ostatních zemí socialistického bloku se vyvážely jen sporadicky. Pokud se na náš trh dostaly, skončily většinou v rukách zasloužilých stranických funkcionářů nebo lidí movitějších, kteří si je mohli koupit na volném trhu.