Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Kultovní auta ČSSR

Zdroj:  www.kultovniauta.cz

WARTBURG 353 TOURIST

 

Technické údaje
Motor: dvoudobý, tříválcový, řadový o objemu 992 cm³
Max. rychlost: 130 km/h, zrychlení: 14 s do rychlosti 80 km/h
Spotřeba paliva (směsi benzinu a oleje): 8-12,5 litrů na 100 km
Výkon: od r. 1975 50 koní (36,8 kW) při 4200 ot./min
Rozměry: délka – 4220 mm, šířka – 1640 mm, výška – 1490 mm, rozvor – 2450 mm
Hmotnost: pohotovostní – 900 kg, maximální celková – 1300 kg

 

Hranatý dvoutakt

Byl vrcholným úspěchem východoněmeckého automobilového průmyslu. Hranatý a dnes téměř archaický Wartburg 353 patřil ve své době mezi světovou designérskou avantgardu.

Mnoho výrobků, která byly v západní Evropě považovány za něco běžného, každodenního a prozaického, byly v zemích ponurého a zaostalého komunismu zosobněním luxusu. Ten, kdo vlastnil barevnou televizi, automatickou pračku, rifle nebo kazetový magnetofon se od ostatních lišil téměř jako majitel jaguára nebo lamborghini na Západě. Dokonalým a velmi nápadným symbolem luxusu a bohatstvím byl automobil. Takový, který byl na něho nekonečný pořadník nebo stál celé jmění. Jedním z těchto „luxusních“ vozů byl, zvláště pak v 60. letech, východoněmecký Wartburg 353.
    I když hranatý design Wartburgu 353 skvěle vyhovoval tehdejším nejmódnějším světovým trendům, pod kovovou karosérií byla skryta zaostalá mechanika. Neznamená to však, že by východní Němci nebyli schopni vyrobit moderní vůz, neboť konstrukčně i technologicky dosahovali dobré úrovně. Problém byl v tom, že každý větší projekt, zvlášť v průmyslu, vyžadoval souhlas vládních funkcionářů a vláda NDR, podobně jako vlády jiných zemí východního bloku, necítila potřebu vývoje moderního automobilu. Stačilo, aby auto jezdilo. A Wartburg jezdil. Dokonce obstojně.

Značka zavazuje
Málokdo si dnes vzpomene, že Wartburg automobilka, jejíž název je odvozen od obranného hradu ležícího nedaleko továrny v Eisenachu, je jednou z nejstarších automobilových značek a třetí německou značkou, jež vznikla u našich východních sousedů. Po Benzu a Daimleru to byl právě Wartburg, který začal vyrábět auta. A to již v roce 1896. Osud však nebyl k Wartburgu stejně milosrdný jako k jeho konkurentům a v roce 1929 továrnu v Eisenachu převzala automobilka BMW. Jedním z posledních wartburgů vyráběných před válkou bylo závodní BMW sestrojené na základě modelu Dixi.
    V dalších letech vznikaly v Eisenachu vozy s bíločernou šachovnicí na kapotě. Situace se změnila až po válce a po rozdělení Německa na prosovětské a prospojenecké. Bayerische Motor Werke měly smůlu, že se jedna z jejich největších továren nacházela na území, které spadalo do zóny sovětského vlivu. Kapitalistický koncern BMW musel na továrnu v Eisenachu zapomenout. Pro východní Německo to však neznamenalo definitivní rozloučení s BMW. Hned po skončení války byly na továrně změněny cedule a stroje, které doposud vyráběly automobily a motocykly BMW, se rozjely znovu, tentokrát však vyráběly vozy EMW. Auta byla v podstatě stejná. Dokonce i logo východoněmecké limuzíny vypadalo přesně jako logo BMW, jen modrá barva byla nahrazena červenou. Zanedlouho byla továrna přejmenována na IFA – Automobilwerke a z výrobních hal začaly vyjíždět dvoudobé modely označené F9.

Jako Wartburg z popela
Až rok 1955 byl rokem velkého návratu této zapomenuté značky. Objevuje se totiž nultá série prvního Wartburgu 311, který vycházel z modelu IFA F9. Wartburg byl autem na své časy moderním a velmi pěkným. Pohledná proudnicová karoserie si v ničem nezadala s novými konstrukcemi, které se tehdy objevovaly v západní Evropě. O sedm let později se objevil další modernizovaný model 312. Vnějším vzhledem se modely příliš nelišily, po technické stránce však ano – dostaly motor s větším objemem a nezávisle zavěšená kola. To, co bylo moderní v roce 1955, však o deset let později bylo zastaralé. Východoněmečtí inženýři si toho byli velmi dobře vědomi, a proto na prknech projektantů v Eisenachu vznikaly návrhy zcela nového modelu. Nového alespoň vizuálně, neboť „srdce“ čili motor a jiné součásti byly přejaty z jeho předchůdce.

Narození legendy
V roce 1966 spatřil světlo světa zcela nový wartburg, který byl označen číslem 353. Výrazně hranatá karoserie klasického sedana splňovala požadavky trhu. Wartburg 353 nebyl však jen pěkným autem. Byl vyroben podle všech evropských trendů automobilového průmyslu. Především byla upravena jeho velikost – nový wartburg byl užší a nižší než jeho předchůdce a navzdory tomu bylo v kabině pro cestující daleko více místa než v modelu 312. Přestože byla o 3 cm zmenšena vzdálenost mezi předními a zadními sedadly, cestující na zadním dvojitém sedadle měli více místa. Zúžení modelu 353 se nepromítlo ani do velikosti zavazadlového prostoru, jehož objem činil u sedanu 525 litrů. Zlepšena byla i viditelnost. Také interiér doznal výrazné proměny ve srovnání se svým předchůdcem. Přístrojová deska byla skromnější, dnes bychom ji nazvali ergonomickou. Model 353 byl také vybaven klasickým kulatým volantem, což byla u wartburgů novinka, předchozí model měl totiž volant nepravidelného tvaru. Pod přístrojovou deskou byla namontována polička na drobné předměty. Model 353 měl ještě jiné přednosti, například to, že měl poměrně vysoký podvozek a skvěle si poradil na nerovných silnicích, dokonce i na polních cestách, což jistě bylo velkou výhodou v zemích Varšavské smlouvy. Přesto to však – kromě karoserie – byla konstrukce zastaralá. V roce 1966 se od světových standardů ještě tak moc nelišil, s každým dalším rokem (model 353 se vyráběl až do poloviny 80. let) však za nimi stále více pokulhával. Nakonec mezi Wartburgem a ostatními značkami této třídy zela velká technologická propast.

Výhody i nevýhody
Model 353 byl jedním z mála tehdy vyráběných osobních automobilů, jehož konstrukce byla založena na rámu. Vzhledem k tomuto řešení měl vůz vyšší těžiště a řídil se jinak než ostatní sedany. Navíc ve 2. polovině 60. let byla většina nových aut vybavena efektivnějšími kotoučovými brzdami – zatímco wartburg měl stále čtyři bubnové brzdy. Nejdůležitější však byl motor, který stále vyžadoval značnou pozornost a péči řidiče. Hnací jednotka vozu Wartburg 353 byla založena na konstrukci IFA F9 z počátku 50. let. Byl to tříválcový „dvoutakt“ o objemu 992 cm³ a síle 45 koní. Řidičům znepříjemňoval řízení hluk, oblaka dýmu a příprava speciální směsi před každým doplňováním paliva. Wartburg měl také vysokou spotřebu – průměrně na 100 km potřeboval od 8 do 12,5 litrů směsi, čili 88 oktanového benzinu smíseného s olejem v poměru 50:1. Tyto komplikace však vůz řidiči vynahradil během jízdy, kdy si mohl připadat tak trochu jako závodník. V polovině 60. let bylo zrychlení na rychlost 80 km/h za 14 sekund velmi slušným výsledkem. Při dosahování vyšších rychlostí se však již znatelně projevoval slabší výkon motoru. Zrychlení do 100 km/h trvalo více než dalších deset sekund. Maximální rychlost dosahovala 127 km/h. Teoreticky bylo možné jet ještě rychleji, takové „túrování“ však zkracovalo již tak krátkou životnost dvoudobého motoru.

Čtyři doby na rozloučenou
Od roku 1966 do roku 1984, tedy do roku, kdy proběhla první zásadnější modernizace, bylo vyrobeno 356 330 kusů modelu Wartburg 353. Modernizovaná verze označená symbolem 353W byla v továrně v Eisenachu vyrobena v počtu 868 860 exemplářů. Od roku 1984 byla přední maska v barvě karoserie a řadící páka byla umístěna v podlaze. Za vozem se však stále táhla oblaka šedavého dýmu. Teprve v roce 1988 byl zasloužilý dvoutakt nahrazen čtyřdobým motorem Volkswagen. Po 43 letech, kdy ideologie vítězila nad zdravým rozumem, se na východní břeh Labe vrátila demokracie a s ní i kapitalismus. Východoněmecká éra dvoutaktů skončila.