Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Kultovní auta ČSSR

Zdroj:  www.kultovniauta.cz

Zastava 750

 

 

 

Technické údaje
Motor: čtyřdobý benzinový čtyřválec o obsahu 767 cm3
Max. rychlost: 110 km/h
Spotřeba: cca 6 litrů na 100 km
Výkon: 18,5kW/25k
Hmotnost: pohotovostní – 585 kg, maximální zatížení – 4 osoby + 40 kg zavazadlo
Rozměry: délka 3295 mm, šířka – 1380 mm, výška 1405 mm, rozvor – 3295 mm

 

STRÝČEK „malucha“

 

Malé a pěkné autíčko pocházející z nejvíce „kapitalistického“ státu ze zemí východního bloku – Jugoslávie – bylo náhražkou lepšího života.

 

Když se podíváme na historii automobilového průmyslu v socialistických zemích, těžko  se ubráníme otázce, zda by se v nich automobilový průmysl mohl vůbec někam posunout bez licenční výroby. Rumunsko a Bulharsko vyráběly osobní automobily v licenci francouzského Renaultu. Polsko využívalo úspěchů italského Fiatu. Dokonce i Sovětský svaz si koupil licenci na Fiat 124, na jehož základě vznikl „žigulík“. Jugoslávci, podobně jako Poláci, také hledali inspiraci na Apeninském poloostrově.

Blízký příbuzný Zastavy 750 - Fiat 600 – se zrodil v 50. letech na rýsovacích prknech Danteho Giacosa, návrháře, který byl otcem většiny malých automobilů italského koncernu, např. Topolina nebo Fiatu 500.

V polovině minulého století se mnoho italských vozů vyrábělo takřka po celém světě. Největší mezinárodní kariéru udělal asi Fiat 600. V Německu se vyráběl pod názvem NSU/Fiat Jagst 600 a ve chvíli, kdy se na trhu objevil Fiat 600, byl přejmenován na NSU/Fiat Jagst 770. V letech 1957 – 1967 se vyrobilo přes 170 tisíc exemplářů tohoto modelu. V Rakousku se objevil na trhu jako Stey/Fiat 600. Španělský klon Fiatu 600 nesl název Seat 600. Na Pyrenejském poloostrově se vyráběl v letech 1957-1973. Vůz se stal symbolem „španělského zázraku“ a pomohl nastartovat španělské hospodářství po občanské válce. Ve Španělsku vznikla také kuriózní čtyřdvéřová, velmi sympatická verze Seat 800. „Šestistovka“ se ze Španělska vyvážela nejen do západní Evropy, ale i do tak exotických zemí jako Chile, Panama, Kongo nebo Somálsko. 

 

Technologie od sousedů

V roce 1962 se začala v Jugoslavii vyrábět Zastava 600. Výroba byla spuštěna v automobilce Crvena Zastava v srbském Kragujevaci, asi 100 km na jih od Bělehradu. Souběžně se „šestistovkou“ se tam vyráběl model 1300 čili jugoslávská obdoba Fiatu 1300, který vycházel z Fiatu 125.

Místo nebylo vybráno náhodně. Kragujevac  byl městem s bohatou průmyslovou tradicí. Už od roku 1893 zde existovala továrna na odlévání děl a na zbrojní výrobu. Během 2. světové války byly továrny zničeny. Po jejich rekonstrukci v roce 1955, se v nich začaly vyrábět první automobily. O pět let později zahájila výrobu nová, moderní automobilka. V roce 1962 z její výrobní linky sjela první Zastava 600.

Továrna v Kragujevaci se rozkládala na 100 000 m². Ačkoliv šlo o obrovskou plochu, nevyrábělo se tam vše. Lisovaly se tam plechy, vyráběly se tam všechny díly, čalounění, lakovaly se tam karoserie a také konečná montáž probíhala právě v těchto halách. Ale motory se vyráběly v Bělehradě.

 

Motor vzadu

Zastavu 600 poháněl vzadu umístěný čtyřdobý čtyřválec o obsahu 633 cm³, který dával výkon 22 koní. Na rozdíl od podobných modelů – VW „brouka“ a Fiatu 500, byla pohonná jednotka Zastavy chlazená kapalinou. Dveře byly zavěšené vzadu a otevíraly se proti směru jízdy jako v polské Syreně 104. Pět let po zahájení výroby Fiatu 600, v roce 1960, se panty přesunuly ze zadního sloupku B na přední sloupek.

Tento způsob otvírání dveří nejen že vypadal moderněji, ale hlavně byl bezpečnější. V roce 1961 vznikla nová verze Fiatu 600 označená písmenem „D“. Měla větší motor o obsahu 767 cm³ vyladěný na výkon 25 koní, což jí dávalo maximální rychlost 110 km/h. Do zastavy se tento motor dostal až v roce 1964 a zastava dostala označení „750“.

 

Servis

V Polsku vznikla celá síť obchodů a velkoskladů, kde se prodávaly Zastavy 750 včetně náhradních dílů. Na polské silnice vyjela Zastava 750 až v roce 1965. Mololitrážní zastava byla velmi malá, o to více překvapoval její interiér, který byl poměrně prostorný. Zastavou mohli cestovat čtyři lidé, pokud si s sebou nebrali příliš mnoho zavazadel. K jejím záporným vlastnostem patřilo, že nebyla moc dynamická. Některé podvozkové skupiny, jako například diferenciál nebo převodovka, vydávaly navíc nelibé zvuky. Ani z celkového pohledu nepatřila zastava ke kvalitně zpracovaným vozům. Specialisté navrhli, aby byly provedeny testy, z nichž by mělo vyplynout, proč jsou některé skupiny tak hlučné. Při testech se několikrát přeřazovalo z prvního na čtvrtý stupeň a zpátky, aby se zjistilo, jakým způsobem pracuje převodovka. Neporadili ovšem uživatelům, jak se těchto nedostatků zbavit. To se odrazilo i na cenách zastav, které byly značně nižší než u jiných malolitrážních automobilů.

 

Třicetiletá kariéra

Do Československa se tento model Zastavy 750 nedovážel. Poláci jej nakupovaly až do roku 1970. Pak Zastavu vytlačil Fiat 125p, který se také vyráběl v italské licenci. V Jugoslavii se malé Zastavy vyráběly ro doku 1986. Ke změnám docházelo hlavně na motoru. Jehož obsah se postupně zvyšoval na 850 a potom na 900 cm³. Po ukončení výroby byly výrobní linky prodány do Turecka.