Tomáš Martinovský
Tomáš Martinovský
motto: co se vleče, neuteče

Kultovní auta ČSSR

Zdroj:  www.kultovniauta.cz

ZAZ-968 ZÁPOROŽEC

Technické údaje
Motor: čtyřválcový (V4), čtyřdobý, chlazený vzduchem, o obsahu 1197 cm³
Max. rychlost: 118-123 km/h (podle typu), zrychlení: 32 s do rychlosti 100 km/h (41k motor)
Spotřeba: 8-10 litru/100 km
Výkon: podle modelu 40-45 k (podle typu)
Hmotnost: pohotovostní – 750-840 kg, celková – 1100-1200 kg (podle typu)
Rozměry: délka – 3730-3765 mm, šířka – 1490-1570 mm, výška – 1370-1400mm, rozvor náprav – 2160 mm (podle typu)

Sovětský „prinz"

Němci z NDR měli svého trabanta, Poláci fiata „malucha“ a Rusové – záporožce. Tento malý automobil byl určen lidem, kteří si vůbec mohli dovolit nějaký vlastní vůz.

S mírnou nadsázkou můžeme říci, že historie sovětské motorizace je historií více či méně úspěšného kopírování modelů automobilů ze zemí s rozvinutější kulturou techniky. Poběda byla kopií Opelu, Volha byla inspirována Fordem, ZAZ-965 Záporožec, čili předchůdce tohoto modelu, se zarážejícím způsobem podobal Fiatu 600, a ZAZ-968 zase připomíná malý německý NSU s půvabným názvem Prinz. Tento malý dvoudvéřový vůz měl plnit úlohu, kterou v NSR plnil VW Brouk a v NDR Trabant. Mělo to být lidové vozidlo. Země, která z pracujícího lidu měst a vesnic učinila hlavního hrdinu své ideologie, musela tomuto lidu také zajistit nějaký důstojný dopravní prostředek.A tohoto úkolu se měl zhostit právě Záporožec.

Nejvěrnější soudruh
Vše začalo Záporožcem označeným číslem 965. Už na konci 50. let se v ukrajinské části Sovětského svazu, v závodech ZAZ, začalo vyrábět malé levné auto, které mělo vyplnit mezeru mezi motorkou a limuzínou čili být dostupné pro průměrného Ivanova. Sovětští inženýři se v souladu se svou pověstí rozhodli, že nebudou experimentovat s karosérií, a použili jako svůj vzor pro nový automobil italského Fiata 600. Motor byl původně malý – o obsahu necelých 900 cm3, chlazený vzduchem a umístěný vzadu za zadní nápravou. V prvních letech výroby – zhruba od roku 1955 do roku 1962 – měli malí záporožci charakteristické „uši“, které lapaly vzduch a vháněly ho do chladicího systému. Motor byl totiž chlazený vzduchem, a ne chladící kapalinou. V roce 1962 z boků karosérie zmizely tzv. uši a nahradily je méně nápadné mřížky. Tento automobil lze jen těžko zařadit mezi úspěšné a oblíbené modely, neboť i v soudobém tisku byl často kritizován. A to bylo v 60. letech v souvislosti s výrobky „made in USSR“ něco téměř nepředstavitelného. ZAZ-965 byl prostě příliš malý, hlučný, poruchový a v neposlední řadé nepohodlný.

Druhý pokus
Sovětští konstruktéři si to zřejmě také uvědomovali, protože se už v polovině 60. let, čili víceméně po pěti letech výroby modelu ZAZ-965, pustili do práce na projektu nové, značně modernější verze. Tentokrát se inspirovali v Německu a okopírovali karosérii vozu NSU Prinz 4. Nový a větší záporožec měl také motor vzadu, zadní pohon a charakteristické „uši“ nad zadními koly. První model nové verze obdržel oznašení ZAZ-966. Motor byl převzat z předchozího modelu, byl nicméně modernizován – především se zvýšil jeho obsah na 1197 cm³. V souvislosti se zvýšením obsahu motoru vzrostl i jeho výkon – z 27 na 40 k.
   Přední zavěšení kol modelu ZAZ-966 (dvojitá podélná ramena odpružená příčnými zkrutnými tyčemi a hydraulickými tlumiči s pomocnými vinutými pružinami) bylo převzato z Volkswagenu. Zadní kola byla zavěšena na trojúhelníkových závěsech odpružených vinutými pružinami a hydraulickými tlumiči. ZAZ-966 se vyráběl 7 let, až do roku 1974. Už během těchto let však konstruktéři pracovali na jeho modernizaci.

Moderní prvky doma i v kolchozu
V roce 1972 se postupně začaly do modelu ZAZ-966 zavádět modernější prvky. Z velké většiny se však jednalo jen o kosmetické úpravy. Zmizela chromovaná maska chladiče s okrasným žebrováním ve stylu automobilů s klasicky umístěným chladičem v přední masce, změnilo se umístění směrovek. Do vozu byla od této chvíle montována nová pohodlnější sedadla. Upravily se brzdy a zamontoval nový silnější motor. Modely ZAZ968 a  ZAZ-968A (se silnějším motorem) se vyráběly v letech 1972 – 1978.
    V roce 1978 začala výroba modelu ZAZ-968M. Od svého předchůdce se lišil především designem. Ukázalo se, že historie se často opakuje. Tentokrát je to patrné na příkladu záporožských „uší“ – opět se od nich upustilo. ZAZ-968, podobně jako jeho starší kolega ZAZ-965, přišel o svůj nejcharakterističtější prvek na karoserii – o vystupující otvory pro přívod chladicího vzduchu. Změnila se také zadní skupinová světla. Kulatá byla nahrazena modernějšími obdélníkovými. Zmizela rovněž chromovaná lišta z přední masky vozu – nahradila ji černá plastová, s označením modelu 968M. 


Teplo za každého počasí
Jedním z nejzajímavějších konstrukčních řešení vozu bylo topení. Na rozdíl od jiných automobilů bylo nezávislé a mělo svůj vlastní přívod benzinu. Díky tomu se mohl vůz vytápět, i když motor neběžel. S tímto způsobem nezávislého topení, dnes proslaveného firmou Webasto, se můžeme setkat prakticky jen v nákladních automobilech a karavanech. Dalším charakteristickým prvkem záporožců byly dva výfuky a možnost nouzového startování ručně klikou, což umožňovala kliková hřídel motoru, jejíž osa byla pod úrovní zadního nárazníku. Model ZAZ-968M byl poháněn vzduchem chlazeným čtyřdobým V4 s výkonem 41k. Díky němu dokázal tento poměrně těžký automobil dosahovat rychlosti až 120 km/h. I přesto patřil k „línější´m“ vozům – rychlosti 100 km/h byl schopen dosáhnout až za 32 sekund.

„Žere“ jako tank
Záporožec měl pověst auta s vysokou spotřebou paliva. A není divu -  ve městě spaloval asi 10 l/100 km a na vytápění se navíc spotřeboval asi litr benzinu na hodinu. Odtud se zřejmě vzala fáma, že motor záporožce se používal i jako startér v tancích. Faktem je, že díky větší světlé výšce si automobil vedl skvěle v náročnějším terénu. Dovedl se hravě vypořádat s vyjetými kolejemi nebo s kameny na cestě. Vznikla dokonce i jeho jakási „teréní“ verze – ZAZ-969.  

Jalta ze Záporoží
Lidem, kteří si vzpomínají na charakteristické vrčení vzduchem chlazeného motoru, to může připadat divné, ale záporožce zaplavovaly nejen východní trh. Docela dobře se prodávaly i ve Francii (s motorem Renault) pod názvem Jalta, dále také ve Finsku, Řecku a v Itálii.
     Záporožec ve verzi 966 a 968 se vyráběl téměř čtvrt století, až do roku 1994. V tomto roce montážní linky Záporožských automobilových závodů opustily první exempláře nového modelu ZAZ-1102 Tavria. Byl to úplně nový automobil, který ze Záporožcem neměl vůbec nic společného. Po více než 25 letech tak skončila výroba „zaporu“, jak vozu hovorově říkali Rusové. „Zapor“ česky znamená – zácpa. Vezmeme-li v úvahu, že ZAZ-968 byl v celku úspěšný automobil, může se nám tato přezdívka zdát poněkud nespravedlivé.

PRVNÍ PUTINOVO AUTO

Bývalý ruský prezident Vladimír Putin se rád chlubí svými vozy. Při příležitosti návštěvy amerického prezidenta Georgie Buse vyjel z garáže se svou krásně zrenovovanou volhou a dokonce Bushovi dovolil, aby ji na chvíli řídil. Ochotně však pózoval fotografům i před svým prvním autem. Byl to práve ZAZ-968 Záporožec, ještě s „ušima“, což znamená, že si Putin vůz koupil ještě před rokem 1978.